„Je tu něco, co bys měla vědět.“
Když jsem se ráno probudila, všude byla ještě tma. Nemohla jsem znovu usnout a tak jsme se rozhodla, že vstanu a nachystám sobě a Justinovi snídani. Vešla jsem do koupelny a převlíkla jsme se. Vlasy jsem si uvázala do culíku, vyčistila si zuby a lehce jsem se nalíčila. Došla jsem k nočnímu stolku, abych zkontrolovala mobil, jestli mi někdo nevolal. Měla jsem jeden zmeškaný hovor od mámy. Takže jsem se rozhodla jí zavolat.
„Ahoj Zlatíčko“ ozval se líbezný hlas z telefonu. „Ahoj mami“ usmála jsem se. „Jak se máte?“
„Máme se skvěle Carin, s tatínkem se nám po tobě moc stýská. Jak se máš ty, povídej?“
„Je to tu úžasné, Justin má obrovský dům a včera jsme byli v aquarium. Bylo to úžasné“ zasmála jsme se. „Justin říkal, že by mě chtěl seznámit se svým manažerem. To je velká šance mami. Ani nemůžu popsat, jak jsem šťastná“ usmála jsem se.
„To ti moc gratuluji zlatíčko. Budeme na tebe s Tatínkem myslet.“ Odmlčela se. „Mami? Jsi tam?“
„Ano. Jen je tu něco, co bys měla vědět.“
„Stalo se něco?“
„Dereka zatkla policie. Obvinili ho z vraždy. Je ve vězení“
„Cože?“ okamžitě ze mě vyletělo. „Je mi to moc líto Zlatíčko. Vím, že ti na něm záleželo. Já sama to nechápu, vždycky to byl takový milý chlapec.“
Nevěděla jsme se co říct. Všechny ty naše poslední strávené měsíce se mi točily hlavou. Stále jsme doufala, že i přesto všechno co mi udělal tam někde stále je ten hodný a milý Derek. Ale tohle mi dokázalo, že ne. Ten Derek už neexistuje. Je pryč a asi nadobro.
„Carin vím, že to je těžké. Kdybys něco potřebovala, tak zavolej, nebo přijeď.“ Ozvala se Mamka.
„Děkuji Mami. Já…Musím už jít. Zavoláme si zítra dobře?“
„Dobře. Mám tě ráda“
„Já tebe“ tipla jsme telefon a sedla si na postel. Bylo mi divně. Měla jsem radost, že Derek konečně dostal, co si zasloužil. Ale pak tu bylo ještě něco. Nevím, co to bylo. Jestli to byl strach, nenávist nebo snad i malá kapička lásky, která se i potom všem ve mně ukrývala. Každopádně to něco způsobilo potůček slz, které se mi začaly, linou po tvářích.
„Carin. Proč pláčeš?“ Vzhledla jsem ke dveřím. Stál tam Justin opřený o rám dveří a tvářil se… „Ano, jen“ zakroutila jsem hlavou. „Co se stalo?“ a opatrně se ke mně vydal. Když ke mně došel, kleknul si k mým nohám a pohlédl mi do očí. „Dereka zatkli. Prý ho obvinili z vraždy.“ Zakroutil hlavou. „Myslel jsem, že když se to stane, budeš šťastná.“ Koukl mi soucitně do očí. „Já jsem. Jen.“ Zakroutila jsem hlavou. „Pojď ke mně.“Roztáhl ruce, abych se do nich mohla zachumlat.
Objala jsem ho a plakala. Justin mě celou tu dobu hladil ve vlasech a uklidňoval. „Bude to dobré. Teď už se nemusíš ničeho bát. Můžeš si zase pořádně užívat. Derek už ti nemůže vyhrožovat. Podívej se na mě Carin.“ Utřela jsem si oči a pohlédla jsem do jeho nádherných hnědých očí. „Teď už bude všechno dobré. Slibuju“ řekl a já se lehce usmála. „Děkuju. Jsi strašně hodný.“
Usmál se a začal se ke mně pomalu naklánět, až se naše rty spojili. „Justine.“ Přerušila jsem náš polibek. „Promiň já nem…“ zakroutila jsem hlavou a usmála se. Naklonila jsem se k němu a začala ho líbat. Bylo to úžasné. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Byli jsme jako jeden. A oba jsme doufali, že tento moment potrvá navždy…
Tak mě máte zpět.Omlouvám se že to trvalo tak dlouho, ale neměla jsem žádný čas. Doufám že se vám kapitola líbí.
xoxKarin S.
ČTEŠ
Dream Come True
FanfictionPříběh o dívce s talentem která se zamilovala do špatného. Jenže to zjistí až když potká svého Idola Justin Biebera. Co se stane pak? Splní se jí její sen a stane se slavnou?
