Minulosti neutečeš 2 → Dokončeno

Kapitola 5.

Okrajově jsem vnímala jak mě někdo zvedá a někam pokládá. Otevřu oči a vidím Carlislea a Esme jak se nade mnou sklánějí. "Nessie, jsi v pořádku?" zeptá se Esme ale Carlisle zakroutí hlavou. "Ne, v pořádku určitě nebude." řekne a posadí mě. Bolestivě zasyčím a on se na mě omluvně podívá. "Vyšetřím tě, ano?" nečeká ale na odpověď a dá se do mého vyšetřování. "Co si to před tím zakřičela?" zeptá se mě Esme. "Já se na to můžu vykašlat. Přešla jsem do měho druhého jazyka, táta mě ho učil." odpovím. "Změnila jsi se." podotkne.

"A kdo ne?" podívám se na ní a Carlisle se na mě podívá. "Změnila jsem se, ale kdo by se po tom co jsem zažila já nezměnil? Kdo? Přijela jsem se abych žila s vámi ale ne, vy jste jinde a já tady. A potom se tu zase objevíte. Po tolika letech kdy stále doufám že mi jednoho dne táta zavolá že je po všem a přijede si pro mě." zesmutním když si vzpomenu na Jane. "Ale najednou jako by to bylo jedno. Nikdy už to tam nebude jako dřív, bez Jane a mnoha dalších. Tary, Bastiena, Renaty nebo Heidy." zašeptám.

"Moc nás to mrzí. To s Alessou, nikdo netušil, tedy ano, Edward ano, co udělá." řekl Carlisle. "jo, podle mě má dar." namítnu a poívám se na zkrvavené kapesníky vedle nás. "Ale možná je to moje chyba. Já jsem tu ta ledová. Já jsem ta co je arogantní..." "o není pravda, ještě se odstěhuj." zastaví mě rázně s obavou v hlase Esme. "Mám?"

"Opovaž se!"

"No tak, vždyť způsobuju problémy! Už jako malá jsem na ně byla naprostý magnet. Jako když jsem byla schovaná za záclonou, chtěla bafnout na Felixe ale on kolem mě najednou prošel a já se lekla tak že jsem vypadla z okna a nebít Demetriho už tu nejsem. Jane se mě u něj tenkrát zastala." zavzpomínala jsem a sledovala jsem jak se usmáli.

"A nechceš časem bydlet u nás?"

"Časem možná."

"Dobře, máš zlomená tři žebra, pravděpodobně to u tebe nebude nic hrozného ale budeš omezená co se pohybu týče."

"Dobře, díky."

"Není za co."

"Poslyš, kdyby si něco potřebovala, víš kde nás najdeš." řekne Esme. "Chci to jako dřív." vzlyknu a oni si mě k sobě přitáhnout. Rozbrečela sem se jim na ramenou a konečně jsem se cítila v bezpečí, milovaná.