Part 21. Jsem strašpytel D:

145 9 0
                                    

*Předem se omlouvám že dlouho nevyšla kapitola :/ nebil čas.. jinak užijte si kapitolu :)*  

,, Jirko stíháme to ?" zeptám se Jirky když jsem už na letišti.

,, Jo Deny "

Jirka šel koupit lístky a já jsem měla za úkol najít něco dobrého k jídlu něž poletíme.

Šla jsem se kouknout na nějaké donuty.

M2li je tam v různých příchutí Cukroví, čokoládoví, čokoládoví s oříšky, čokoládoví s čokoládovou náplní, vanilkoví s karamelovou náplní no prostě strašně moc dobrých věcí... ( :DD )

Najela jsem na messenger a napsala Jirkovi.

Denča: Jakou chceš donuty?? :3 mají.... ( ty co jsem vyjmenovala před tím :DD )

Jirka: Tak mi vem ju čokoládovou s oříšky :*

Denča: Dobře :) budeme sedět vedle sebe?! :O

Jirka: Ještě sem se nedostal k pokladně :( :D

Denča: Tak mi již tak napiš ano :)

Jirka: Jasně :*

Dala jsem mobil jsem mobil zpátky do kapsy a šla je koupit, potom jsem šla koupit ještě nějaké pití.

*Cink*

Cinkl mi messenger! 

Jirka: Mám je :*

Denča: Budeme vedle sebe?? :O

Jirka: No.. :(

Denča: Co?? :O :,(

V tu chvíli jsem měla obrovský strach... létání ani nevím jak se můžu bát ale prostě to na mě přišlo.

Denča: Jirko tak co?? D:

Jirka: No... mám je :,DD ses bála co ?? :D

Denča: Nikam s tebou nejedu... -_-

Jirka: Zlato to byla sranda.. :(

Denča: Až tě najdu tak uvidíš..

Jirka: Už se bojím.. D:

Denča: Máš proč >:)

Jirka: Sejdeme se u laviček zlato :*

Denča: Okey

Šla jsem najít to místo s lavičky... Našla jsem to!.. ale bylo tam jen pár lidí... Jirka nikde nebil...

Sáhla jsem do kapsy pro telefon... Najela jsem na číslo Jirky.. Začnu vytáčet jeho číslo...

Najednou se za mnou ozvalo nepříjemné vyzvánění telefonu... Prudce jsem se otočila a viděla jsem vysokého blonďáka... Jirka

Začal se na mě culit... Ale já jsem se na něj zatvářila vražedným pohledem.. otočila jsem se k němu zády..

,, Copak?? " obejmul mě ze zadu ... ,, Pespěš zachvilku nám to letí " počepta mi do ucha, cítila jsem jeho dech na svém uchu.. bylo to příjemné

Já jsem sklonila hlavu... koukala jsem se na mobil a tam byl zmeškaný hovor...

,,Tak pojď " chytl mě za ruku a já sem ani nestihla se kouknout na obrazovku mobilu aby jsem zjistila kdo mi volal.

Šli jsme skleněným tunelem (však vy možná víte :D) až k letadlu.

Začala jsem být trochu nervozní... cítila jsem jak se mi zvýšil tep... Jirka si toho hned všimnul..

,, To zvládneš " usmál se... oplatila jsem mu úsměv ale ten můj byl falešný.

Blížili jsme se blíž k letadlu a já víc tiskla Jirkovu ruku... Nemůžu uvěřit jak můžu mít strach..

,,Deniso uklidni se!!!!" říkala jsem si sama pro sebe... Najednou mi bylo líp.. Jirkovu ruku jsem přestala tak mačkat... 

,, Prosím posaďte se na svoje sedadla " poprosili nás letušky v letadle.. Letadlo vypadalo tak přepichově...

,, Tady " ukázal Jirka na dvě sedadla...

,, Chceš si sednout k oknu?? " usmál se a ukázal na sedadlo..

,, Dobře " úsměv jsem mu oplatila tentokrát nebyl falešný.. najednou jsem byla natěšená až i budeme s Jirkou užívat v Barceloně...

,, Za pět poletíme.. prosíme cestující aby se usadili na svých místech a připoutali se" upozornili nás opět letušky..

,, Jirko?? " koukla jsem se na Jirku... otočil se na mě

,, Copak je ti špatně nebo co?? " starostlivě se na mě koukl... já jsem se na něj nechápavě koukla...

,, Pff co je mi nejen víc než dobře je mi báječně " zapínala jsem si pás.

,, Vážně?? "

,, Ano, moc se těším " neklonila jsem se k Jirkovi aby jsem ho políbila, ale v tu ránu se letadlo nastartovalo.. mezi námi bylo jenom pár centimetru.

,, Já se taky " Jirka zbytek té mezery zaplnil a políbil mě. Chytl mě za ruku...

 









Splněné snyKde žijí příběhy. Začni objevovat