Stopy na duši - poezie

Stopy na duši

Jen ty výkřiky a běsnění

jdou slyšet kdesi z álejí,

Tam lípy cosi šeptají,

Že s poslední růží zvadne keř,

Je to pravda, či snad lež.

V domě už láska pomalu vadne,

V domě už není ani něha,

To s ní i ta růže chřadne,

až jednou života tu nechá.

Běsníce ve své pravé masce,

Běsníce ve svých myšlenkách,

Už nebude to trvat ani krátce,

Z myšlenek zbude vzpomínka.

Ve městě zhasla poslední světla,

Hustá mlha do ulic spadla,

V domě už láska nerozkvetla,

Poslední růže zcela zvadla.

Poslední výkřik ozval se z áleje,

Poslední pokus o záchranu,

Přesto však osud nechtěje,

Dát ještě píseň skřivanu.

Poslední růže už nemá ani trny,

Okvětní lístky odvál čas,

Jen na duši stále zůstaly skvrny,

A vzpomínka je stále v nás.