Mořská kouzla

Kapitola 14.

Takže, moc mě potěšil první komentář, a spousta hlasů, tak jsem vám sem přidala trošku delší kapitolu.

Pohled Jacka

Přišlo to tak náhle, že jsem to sám nečekal, myslel jsem, že se nevzpamatuju, ucítil jsem to, ucítil jsem ji, byl jsem s ní propojen, a i ta malá chvíle mi umožnila cítit její pocity, rozeznával jsem všechno, bolest, zoufalství, smutek, ale i radost, klid, vyrovnanost, ale i něco co jsem nedokázal popsat, ten cit mi byl neznámý, takový jsem nikdy nezažil, ale teď mi to bylo jedno, cítil jsem její přítomnost, byla blízko, blíž než jsem si myslel, ale než jsem stihl zjistit, kde přesně je, bylo to pryč.

Povzdechl jsem si a začal opět vnímat okolí, až teď jsem si uvědomil, že jsem na zemi a všichni kolem mě stáli, Josh se nade mnou skláněl, není divu, je přece schůze.

„Hej, seš v pohodě, kámo?" a mával mi rukou před očima, několikrát jsem si oči promrkal.

„Jo jsem, neboj." Řekl jsem, odstrčil ho a posadil se zpátky do sedadla. „Čím jsme skončili?" zeptal jsem se, ale dnes už mi to bylo jedno, štvalo mě, že jsem se zajímala o její emoce a né o tom, kde se nachází.

„A fakt si v pohodě?" zeptal se mě můj brácha Derek. Kývl jsem na souhlas a chtě nechtě jsem se začal věnovat schůzi.

Když bylo po všem, rozhodl jsem se po dlouhé době vydat opět ke mně domů. Cesta tam trvala asi deset minut. Jezdím Jaguárem XJ v šedé barvě. Musel jsem domů, nebyl jsem tam dlouho, většinou jsem spal v hlavní budově, ale teď jsem potřeboval doma něco zkontrolovat.

Konečně jsem dojel, zaparkoval jsem před garáží a vešel hlavními dveřmi do domu, jako vždy tu bylo perfektně uklizené, dům byl laděn do bílo-šedých odstínů, měl dvě patra a byl perfektně zabezpečen, ihned jsem se vydal do garáže. Odhodil jsem cestou věci na gauč, rozhodl jsem se zůstat na nějakou dobu, tady a brát si víc volna, dlouho jsem se nezastavil, a po dnešní poradě jsem měl i přednášku o tom, že jsem přepracovaný a dali mi týden volna povinně, a ať si to sám, ještě prodloužím.

Vběhl jsem do garáže, byla tu, pocítil jsem úlevu, černá, nebušená motorka, milovala ji, jezdila s ni jako o závod, vždy jsem se o ni díky tomu bál, ale nedala si to vymluvit, milovala tu motorku silně, ale divil jsem se, že mi ji tu nechala se vzkazem, ať na ní dám pozor, že mě miluje a že se mi jednou vrátí, motorku jsem od prachu umyl a pořádně si jí prohlídl, byla překrásná, je to vzácný kousek, starší, ale silný motor v něm nezapřete.

Nakonec jsem se přece jenom otočil a šel si do obýváku pro věci, které jsem si vybalil, tohle bude dlouhý týden, blesklo mi hlavou a já ji zatřepal, aby mě ty myšlenky opustili, rozhodl jsem si dát sprchu a vydat se dnes někam pobavit, když už mám to volno.

Pohled Leo

udělala pár temp a ploutev zase zmizela, cítila jsem totiž to propojení, mezi mnou a jím, cítila jsem jeho pocity, co prožil, strach, zoufalostí a vinna za to co mi udělal, ale bylo tam i pár dobrých chvil, to propojení mě dobilo na plno, vždy tomu tak bylo a já měla tu sílu od moře v plném spojení ráda, ale je to riskantní. Otočila jsem se na ně.