Orion
"Nikam se mi nechce Cassi!" řekl jsem své plavovlasé sestře,která vypadala stejně jako já.
"No to teda půjdeš Orione!....Jsem starší-tím pádem i rozhoduju!"
"Ale vždyť jsi starší jenom o 5 minut! A ne,nejdu nikam kde to neznám!" "Ale znám to tam já,brácha...A navíc tam jdeme jenom na chvilku... Tak se nestrachuj se posero"Naše hádky byly vždycky nekonečné. Sice jsme byly dvojčata,ale na hodně věcí jsme se často neshodli. Kráčeli jsme po ulici a mířili jsme do nějakého neznámého baru. Já jsem byl celý nervózní,samozřejmě ségra byla v pohodě, jako vždycky. Je zajímavý,že i přes to jak jsme stejní,tak jsme odlišní.Ona by pořád jenom chodila na nějaké párty,já bych spíš byl doma a ležel v knížkách, maloval a byl uzavřený sám do sebe.
Často a cítím hodně sám. Se sestrou bydlíme v sirotčinci,teda jestli se nepočítá to že pořád utíkáme. Za pár dnů nám ale bude osmnáct tak nás pustí. No víte,máma s tátou nás hned po narození opustili. Nikdo neví proč, prostě od nás jen tak odešli.Přestal jsem se utápět ve svých myšlenkách a začal se soustředit na Cassi. Na tváři ji hrál šibalský úsměv. Bylo na ní vidět že se těší do toho klubu.
Zkousl jsem si nervózně ret a rozhlídl si po okolí. Na tmavé obloze se hnali mraky,až zakryli zářící měsíc. Na obličej mi dopadlo pár ledových kapek. Z těch pár kapek se zanedlouho stala hotová průtrž mračen. Zavrčel jsem nelibostí a pohlédl na rozesmátou Cassi.Skákala v kalužích vody a máchala všude svýma rukama. Byl to zajímavý pohled. Její bílé vlasy byly mokré a kapala z nich voda,ale zato její nakažlivý úsměv jí směřoval od ucha k uchu. Začal jsem se taky smát. Takže neskákal jeden cvok v kaluži,ale dva. Musela být už tak půl jedné v noci a my se rozhodli pokračovat v cestě. Šli jsme mlčky vedle sebe když mi někdo zaťukal na rameno. Otočil jsem se a spatřil tu nejkrásnější dívku. Měla ostré rysy,plné jahodové rty,a blonďaté vlasy zastřižené na mikádo. Zato její šaty byly podivné.Takové zelené,až vypadali jako by byly z listů. I její uši byly zvláštní. Přišlo mi že je má takové moc dlouhé a trochu špičaté Přerývaně jsem se nadechl. Nevěděl jsem co jí říct. Utápěl jsem se v těch jejích očích. Až teď jsem si ale uvědomil barvu těch očí. Měla je jako kočka,takové až sytě žluté.
Už trochu odhodlaně jsem se chystal něco říct,když se ale najednou ta překrásná dívka uklonila. Vytřeštil jsem oči,jestli se náhodou nezbláznila.
"Ehm..Proč se mi klaníš?"
ani jsem se nesnažil zkrýt to zděšení ve své tváři. Až teď si Cassi taky všimla té podivné dívky. Projela ji očima a nechápavě povytáhla obočí.
"Hrabe ti holka? Proč se klaníš mýmu bráchovi?"Ona se ale jenom pousmála. "Omlouvám se vám,nechtěla jsem vás vyrušit,ale matka s otcem vás volají."
Moje pusa musela snad dopadnout na zem. Co to mele?! My s Cassi nemáme mámu a tatu. Nebo jo?Nechápal jsem její slova. Zato Cassi dostala výbuch smíchu,až se mě musela přidržet. "Ježíš..to snad nemyslíš vážně ne?!? Jdi otravovat někoho jinýho.." zahučela už trochu naštvaný Cassi.
"Nechci vás otravovat vaše výsosti. Omlouvám se. Přijdu si pro vás na vaše osmnácté narozeniny,těsně před korunovací."
řekla s úsměvem na rtech ta podivná dívenka a jako mrknutím oka zmizela.
Stál jsem jako přimražený na místě a koukal kde doteď stála ta bláznivá kráska.Ahojky!
Takže tohle bude takový hodně fantasy.
Neumím moc prology takže se předem omlouvám :D
Tenhle díl je tak trochu kratší,příště ho udělám delší.
Hlavně je zatím takovém zvláštní,ale nevzdávejte to s ním prosím!
Doufám že se aspoň někomu tahle kapitola líbila.
Jestli se to moc nechytne,tak ten příběh prostě smažu.
Díky za přečtení! :)
ČTEŠ
Královská Dvojčata
FantasyOrion a Cassiopea žijou už od narození v sirotčinci,protože je matka s otcem opustili. Často odtamtud utíkají ,ale jednou narazí na dívenku která jim řekne o rodičích. Dvojčata nakonec zjistí neuvěřitelnou pravdu,že jsou následníci trůnu v elfím svě...