4.Chapter

2.5K 116 4
                                    


Pohled Amandy : 

Momentálně všichni sedíme u stolu, ano všichni. V čele stolu sedí můj taťka, naproti nám sedí děda s babičkou a já sedím vedle toho tupce. Panuje tu takové velice nepříjemné ticho oproti jiným večeřím. Vždy, když moji prarodiče dojedou, se tu smějeme vyprávíme si , co se stalo za tu dobu , co jsme se neviděli,ale dnes nic. A to jenom kvůli tomu tupci , co sedí vedle mě. 

"Takže, Same..." odkašle si taťka a odloží příbor a podloží si bradu rukami. Jeho pohled se upře na Sema a já sleduji ty dva. Dědy s babičkou také odložili příbory a čekají, jak se tahle situace vyvine. 

"Kam chceš jít na školu?" zeptá se otec a já se musím zachichotat, což způsobí, že se na mě Sam podívá nepěkným pohledem. Jenom nevině pokrčím rameny a opřu si hlavu o ruku. 

"Chtěl bych jít na vyšší zdravotní školu tady v Londýně, protože mě strašně baví biologie, ale ostatní předměty už nejsou tak dobrý" řekne a já na něho zaraženě hledím. On chce jít na doktora?! S jeho známkami.... 

"A jaké máš známky?" zeptá se děda a Sam se zatváří velice nervozně sklopí pohled a hraje si se svými prsty na rukou. Už se nadechuje , že něco řekne, ale já ho přeruším. Kdyby se otec dozvěděl, jaké má známky, tak by Samem opovrhoval, a to nechci. Přece jenom se tu určitě nějakou dobu budeme vídat, tak ať není nervozní z mého otce. 

"My se Samem půjdeme ke mě" 

****

"Proč si to udělala?" řekne a já se na něj zamračím. Stojí ve dveřích mého pokoje a já sedím na posteli v tureckém sedě teď už se sepnutými vlasy a hledám učivo, kterým začnu jeho doučování. 

"Co?" řeknu nechápavě a podívám se na něj se zamračeným obočím. Sklopí hlavu a rozejde se za mnou na postel. Posadí se a podívá se na mě také . 

"Že jsi mě odtamtud odtáhla" řekne a já trošku povolím svou grimasy v obličeji. Obrazně řečeno, absolutně netuším, proč jsem to udělala. Měla jsme tu gorilu tam pěkně nechat a sledovat, jak se cítí trapně. 

"Nevím" řeknu a pokrčím rameny a natáhnu se pro své brýle na noční stolek a následně si je nasadím na nos. Sam mě zkoumá od hlavy k patě a mě to začne být po chvíli nepříjemné. Zamračím se a přestanu se probírat papíry a založím si ruce na prsou.

"Co tak zíráš?!" zeptám se a on se usměje, ale je to jiný úsměv, než jaký jsem u něj kdy viděla. Uvolní své bíle zuby a na jeho tváři se vytvoří rozkošné ďolíčky, kterých jsem si nikdy nevšimla. 

"Nevěděl jsem , že nosíš brýle" řekne a já převrátím panenky. 

"Jak by jsi to asi věděl ,co?!" řeknu a on jenom pokyne rameny. 

"Víš co, nech toho a pojď , mám tě přece doučovat" 

*****

"Takže tady to x musím vynásobit deseti?" řekne napůl nechápavě Sam a já přikývnu. Nějak tady oba ležíme na mé posteli a před sebou máme můj sešit a hromadu papírů. Už se asi učíme tři hodiny, protože je asi 11 večer, ale Sam řekl, že klidně se můžeme učit déle. 

"To je tak lehké?" řekne nechápavě a zamračí se na papír. Musím se usmát, jak to vyznělo. 

"Představ si" řeknu a on se na mě zamračí. naberu svou kamennou tvář a čekám co z toho orangutana vyleze. On se podívá na mě a pak na hodiny. 

"Už půjdu" řekne a já se na něj zamračím. 

"Super, tak běž" řeknu a už si stoupám na své nohy. On se taky postaví a sebere si  nějaké papíry s vysvětlivky a strčí si je do batohu, který si následně přehodí přes rameno. 

"V pondělí píšeme test, mohl bych se stavit ještě zítra?" řekne a podívá se na mě puppy facem. Já si překřížím ruce na prsou a zamračím se na něj. To s ním musím strávit čas i zítra?! Agrr.... 

"Ale ráno. Odpoledne jedeme pryč" řeknu a on přikývne. Další minutu stojíme v nepříjemném trapném tichu u mě v pokoji a čekáme na reakci toho druhého. Já se zamračím a vzdám to. 

"Jdeš už? Zapomeň, že tě půjdu vyprovodit, cestu znáš" řeku a on se na mě zamračí. Následně zaujme stejnou bojovou pozici a já se na něj víc zamračím. 

"Ty jsi  ale ochotná" řekne a protočí panenky. Já se zamračím a už se mi v hlavě začínají vytvářet scénáře , jak ho škrtím. 

"Po tobě. Teď zmiz" řeku a on protočí panenky, zase. Něco si zamrmlá pod nosem a zmizí z mého dohledu. Oddechnu si a celá vysílená padnu na postel. 

@Stefan_Forever_Black : Jak to dopadlo s neandrtálcem? 

@Amanda_Forbes : Ani se neptej.... Ještě dojde i zítra

@Stefan_Forever_Black : Chudinko :( 

@Amanda_Forbes : Myslím , že mě z něj klepne pepka 

@Stefan_Forever_Black : Moment, nemá tvůj taťka jít zítra hrát to polo? 

@Amanda_Forbes : Má, takže ten kretén dojde ráno... 

@Stefan_Forever_Black : Musíš vstávat? 

@Amanda_Forbes : Jo! Nenávidím vstávání... 

@Stefan_Forever_Black : To vím moc dobře 

@Amanda_Forbes : No.. ještě s námi večeřel.... 

@Stefan_Forever_Black : Cože?! 

@Amanda_Forbes : Jo... 

@Stefan_Forever_Black : Já se s tebou bavím od školky a nikdy jsem u vás nevečeřel a ten kretén si tam nakluše a hned mu jdete servírovat jídlo?! 

@Amanda_Forbes : Hm.... 

@Stefan_Forever_Black : No ty vole.... 

@Amanda_Forbes : Kretén, co chceš... 

♣ Další díl ♥Vy jste výzvu splnili, jste úžasní ♥  Jak se líbí? :O ♥♥ 

♣ V mediích je Amanda ♥

Love you Darlings ♥ 




The Bad Guy - CzechKde žijí příběhy. Začni objevovat