Tell me your life

Prolog

"Hej," výskl na ni, "řekni mi svůj příběh."

Nevěděla, že ty slova jsou mířena opravdu na ni, ale přesto se otočila.

Za rohem jednoho z domů seděl, přitlačený na omítce, mladý muž, možná ještě chlapec, v potrhaném oblečení. Musela mu být jistě zima, ale místo toho, aby se třásl, se usmíval od ucha k uchu.

Když si uvědomila, že zírá na ni, zeptala se neslyšně, jestli opravdu myslí ji. Chlapec kývl a dál se usmíval.

Nechtěla se zastavovat, už tak má značné zpoždění. On se na ní však tak kouzelně usmíval, až si myslela, že okolo sebe má nějakou usměvavou auru. Neslyšně vydechla a přešla k chlapci. Decentně pozdravila, prohodila, že je neuvěřitelné, jak parné a horké, je dnešní počasí a posadila se naproti němu.

"Tak," řekl, když o poznámce o počasí, poznamenal, že je dnes příjemně dusno. "jak se jmenuješ?"

"Jak může být příjemně dusno?" Odpověděla otázkou, na jeho minulou reakci. Na vteřinu se zdál být překvapen její otázkou, ale hned se zase vrátil do svého normálního režimu: usměvavý.

"No," začal s vysvětlováním, "to je tak, když si pěší všimnou, že dávám dolar za příběh jejich života. Posadí se a poví mi, co se stalo minulý týden u nich v práci. Já jim dám dolar a oni odejdou. Jsou šťastní, že mají o peníz navíc v kapse a já slyšel, co se jim přihodilo. To je příjemné dusno."

"Ale není to to, co chceš? Aby ti řekli něco o sobě?" je nesmírně zvědavá. Tenhle člověk je zajímavější, než kdokoliv, koho kdy potkala.

"Není. Já chci slyšet tvůj život. Chci vědět, kdy ses narodila, do jaké jsi chodila třídy, jaké máš přátele. Já chci slyšet jen to, co poznamenalo tvůj život. Není důležité slyšet, že sis minulý týden dala v práci nachos s kolou."

S úžasem se na něho dívala. Jeho definici sice chápala jen z poloviny, ale trochu přece jen ano. Nevypadal, jako někdo, kdo by jí chtěl ublížit informacemi, které by se o ní dozvěděl.

Hlasitě vzdychla, čímž upoutala znovu jeho pozornost. Její dočasná pozice jí už začala být nepříjemná a tak si sedla z podřepu do tureckého sedu. Zaklonila se dozadu a podívala se na žhavé slunce, které na ní však nedosáhlo, neboť byla schovaná ve stínu vysoké budovy.

"Moje jméno je Josephine."

___
Ano, opravdu jsem začala psát další příběh. Příběh mě napadl úplně náhodou, když jsem projížděla tumblr, ale myslím si, že může být zajímavý a že by vás mohl bavit.
Prolog jsem psala bezpočetkrát, protože jsem chtěla, aby byl perfektní. I tak si však myslím, že jsem ze sebe mohla dostat víc. Snad se vám, ale líbí a příběh se zařadí do vaší knihovny.

Anna
17.01. '16