Svítání

Večerní setkání

Po návratu ze schůzky s Tedym jsem si potřebovala pořádně pročistit hlavu. Byla jsem hodně zmatená. Dala jsem si horkou sprchu v naději, že se má mysl uvolní. Oblékla jsem si své pyžamo. Tenké tílko s provázkovými ramínky a opravdu kraťoučké kraťasy. Posadila jsem se na postel a pomalu si rozčesávala své dlouhé vlasy. Pokojem se linula krásná melodie písně All of me od Johna Legenda.

Venku silně pršelo. Slyšela jsem, jak kapky dopadají na hladinu bazénu.

Přemýšlela jsem o Lincolnovi. Byla to všechno jen hra? Šlo mu jen o to, vyspat se se mnou, i když měl přítelkyni? Té noci ve stodole jsem se mu docela jasně nabídla. Chtěla jsem mu odevzdat své panenství, jenže přišla Ruth a on už za mnou, tak jak slíbil, v noci nepřišel. Možná si všechno během večera rozmyslel a jen nechtěl podvést svou přítelkyni. Bylo to tak matoucí. Proč mě, ale líbal, kdykoliv k tomu měl příležitost. Často si se mnou povídal o svých snech. Chtěl znát ty mé. Proč tohle dělal pokud mu na mě opravdu nezáleželo.

Z mých myšlenek mě vytrhl neobvyklý zvuk. Hledala jsem jeho zdroj. Ozvalo se to znovu. Bylo to klepání na velké skleněné dveře směřující k bazénu. Opatrně jsem přešla do rohu místnosti a jen nepatrně odtáhla silný závěs.

Byl to Lincoln. Stál tam s hlavou svěšenou. Byl celý mokrý. Voda stékala z jeho oblečení proudem.

Co tady chce? Proč je tu? Proč klepe na moje dveře? A proč nepřišel hlavním vchodem, jako normální člověk? Trochu se zapotácel. Pravděpodobně byl opilý.

Znovu zaklepal na sklo. Potřebovala jsem vědět proč je tu. Rozhrnula jsem závěs a on si všiml světla vycházející z mého pokoje. Podíval se na mě tím nejsmutnějším pohledem jaký jsem kdy viděla.

„Pusť mě dovnitř, prosím, potřebuju si s tebou promluvit." Zašeptal.

„Nevím jestli ještě chci od tebe něco slyšet"

„Prosím, dej mi deset minut" něco ho viditelně trápilo. Bylo to na něm znát už u oběda.

„Máš pět ani o minutu víc. Jdi ke dveřím"

Zakroutil hlavou. „Jsou tam kamery. Nechci, aby někdo věděl, že jsem byl v noci u tebe"

„A, zase masový vrah?" povytáhla jsem obočí.

„Ne, nikdy bych ti neublížil" řekl naprosto vážně.

Otevřela jsem jednu část skleněných dveří. Byly těžké. Chvilku mi to zabralo. Než vstoupil do mého přístřešku vyzul se ze svých zabahněných bot. Vzal je do ruky a odnesl do mé koupelny. Tázavě jsem se na něj zadívala, když se vrátil do mé ložnice.

„Udělal bych tu nepořádek, který by pak moje máma musela dokonale vyčistit" to dávalo smysl. Vždycky se snažil Ruth co nejvíc pomáhat. Byla hodně unavená. Práce pro Benettovi byla obtížná.

„O čem jsi chtěl mluvit?"

„Chtěl jsem se tě zeptat jaké bylo tvoje rande." zeptal se trochu jízlivě

„Myslím, že do tohoti nic není"

„Viděl jsem vás, jak tě líbá"

„No tak to si asi viděl správně. Opravdu jsme se líbali."

„Líbilo se ti to?"

„Ano" lhala jsem. Zatnul svou čelist tak pevně, že jsem mohla slyšet skřípot jeho zubů.

„Chodíš s ním?"

„Lincolne, asi by si měl jít" povzdechla jsem „ptáš se mě na věci, které by tě neměly zajímat. Máš přeci přítelkyni. Měl bys jít"