Kapitán Amerika - trochu jiný konec

Jak to teda bylo?

 ,,Abych všechny zachránil, musím tam vletět s tou raketou i já!" V očích Peggy po těch slovech pohasl život. Věděl, že pro ni to bude velká rána, a proto ho to bolelo ještě víc.

Těsně před cílem jí chtěl u mikrofonu. Jeho poslední slova určená jen pro ní zněla: ,,Miluji tě." A Poslední co viděl, byla její fotka v přívěšku.

O pár týdnů později

,,Slíbila si mi tanec." Ozvalo se Peggy za zády. Peggy okamžitě poznala čí je to hlas a otočila za ním tak rychle, že jí vypadlo pár pramínku vlasů z culíku. Spatřila ty jeho oči a vrhla se mu kolem krku, on jí pevně objal. ,,Všechno ti povím Peggy, ale ne tady." pošeptal jí do ucha. Ona jen přikývla, protože nebyla schopná slova, vzala ho za ruku a vedla ho ulicemi k sobě domů.

Doma uvařila kávu a dala jí na podnos spolu s jeho oblíbenými čokoládovými sušenkami. Podnos položila na stůl, u kterého už seděl její host. Ten jí chytil za ruku, kterou měla položenou na stole, a přitom se usmál tím jeho roztomilým štěněčím úsměvem a Peggy se musela usmát také.

,,Peggy v prvé řadě se ti chci omluvit, musela sis prožít muka, když sis myslela, že jsem mrtvý. Nikdy jsem ti nechtěl způsobit takovou bolest,"  smutně se na ní podíval. ,,Bylo to pro mě velmi těžké období, a proto by mě zajímalo proč?" Po těchto slovech se mu podívala do očí.

"Víš, ještě před misí jsem si řekl, že tohle bude určitě moje poslední mise, ale pak mi došlo, že to nikdy neskončí a já nikdy nebudu moct mít rodinu a normální život a tak jsem se rozhodl, že budu předstírat vlastní smrt. Bylo to ode mě sobecké vůči lidem a hlavně vůči tobě." povzdychl si smutně. Peggy ho pohladila po ruce a povzbudivě se na něj usmála. On jí úsměv oplatil a pokračoval.

,,Když jsem 100% věděl, že ta raketa dopadne tam kam má, otevřel jsem padák a dopadl do moře, plaval jsem velký kus. Když jsem se dostal na břeh, zjistil jsem, že jsem v Kanadě. V jedné hospodě jsem zjistil, že už jsem měl pohřeb a snažil jsem se na sebe co nejméně upozornit. Chvíli jsem cestoval stopem, až jsem se dostal ke svému známému, který mě přepravil až sem k tobě a teď můžu žít normální život. Ale teď by mě zajímalo, co se dělo potom, co jsem se "zabil". 

Podíval se do jejích očí, které si zamiloval hned napoprvé, co je uviděl a musel se usmát, jak byly krásné. I ona se v tu chvíli v těch jeho přímo topila. Poté jen přikývla, protože rozuměla, proč to udělal a odpověděla mu na jeho otázku.

,,Když raketa vybouchla, všichni smekli k úctě. Druhý den ráno to generál řekl novinám. A týden na to byl pohřeb s prázdnou rakví. Máš krásný pomník a u něj vždy hoří aspoň 50 svíček," usmála se u těch slov Peggy, ,,Já hned po pohřbu dala výpověď a teď pracuju jako chůva u jedné bohatší rodiny. To by bylo asi všechno, co se za těch pár týdnů stalo." usmála se na něj Peggy. ,,Ale co bude teď?"

O 2 roky později v jednom domečku u New Orleans.

,,Vítej na světě malá Peggy Rogers." Usmál se šťastný otec na malý uzlíček ve své náruči.