Můj idol se stal mým realným klukem

7. Má vina,tak i má zodpovědnost v hledání dcery

Pořád jsem si dával za vinu,že mě dcera opustila,protože jsem vlastně mohl za to já,že jsem jí o matce neřekl.Zajímalo by mě,jak jí teď najdu,protože může být všude.

** Pohled Danyem**
už je to týden,co jsem utekla a furt se mi daří,zpívám pro různý šéfiki,co chcou,abych jim dělala koncerty a jeden z těch šéfiků jde teď za mnou :D

Šéfik: Tak co Danyem? už jsi připravená na další výstup?
Danyem: Ano pane,jsem.
Šéfik: tak fajn,tak půjdeš za 2 minuty,jo?
Danyem: Ano,za 2 minuty jsem tam :D

Bylo to fantastické,protože jsem si u každého mojeho šéfa vydělávala jinak.
Nejdřív jsem měla 14000 tisíc,pak 60 000 tisíc a teď mám dokonce 90 000 tisíc za každý můj koncert :D
Bylo to furt lepší,než být doma zavřená v pokoji a vzpomínat na matku a na......
Pak jsem se zarazila a už jsem si ani nechtěla v duchu nic říkat o člověku,který mi 9 let lhat.

** Pohled Zayna**

Rozhodl jsem se vyhledat jakýkoliv plakát jen,abych dceru našel a dal jí kytici s omluvným listem a udělám si z ní prdel,jen jako a napíšu ji tam,že až si to bude číst,budu právě zkákat z mostu.
To byl celý můj plán jak se s ní usmířit a tak se i stalo.
Asi po půl hodině jsem našel jeden plakát,kde bylo napsané,že Danyem bude v úterý příštího týdne mít další koncert v las vegas a tak jsem se rozhodl tam jet.

**O půl dne později**
Takže jsem v Las vegas a mám v plánu najít stadion,kde by Danyem mohla být.
Našel jsem ho a dal jsem jí tam kytici se vzkazem.

**Pohled Danyem**
Vešla jsem do své šatny a.... coto? kytice?? od koho?
Pak jsem si přečetla vzkaz,ve kterém bylo :

Ahoj moje Danyem,tady táta,strašně moc se ti omlouvám za to,že jsem ti o matce neřekl aže si kvůli mě odešla. Ažsi tenhle dopis budeš číst,budu se chystat skákat z mostu,protože si si mě opravdu nezasloužila. Táta Zayn Malik.

Strašně mě zamrazilo a běžela jsem k nejbižšímu mostu a uviděla tátu,jak se právě chystá skočit,ale já za ním přiběhla a objala ho.
Otočil se a políbil mě na čelo a oba dva jsme začali brečet a já se začala omlouvat za ten útěk.
Byli jsme si tak blízcí v ten moment,že jsem zapoměla na všechnu zlost,co jsem v sobě na otce měla a všechno jsem mu odpustila.

A co koncerty? Ano pokračovala jsem v nich dál,ale jen,když byl v publiku i TÁTA.