Mudlům vstup zakázán

2. Příčná

Ahoj sestřenko,

omlouvám se, že jsem ti neozvala dřív. Ale před mým odjezdem sem, do Bradavic, se toho dělo tolik, že jsem vůbec neměla čas ti napsat. Hotový blázinec, co ti mám povídat.

Nejdřív jsme museli jet do Londýna nakoupit pomůcky a učebnice, které budu potřebovat ve škole. A taky uniformu a hůlku. Spolu s dopisem o přijetí jsem v obálce našla i sáhodlouhý seznam, co musíme mít všechno sebou.

Naštěstí hned druhý den, co mi přiletěla sova s dopisem, přiletěla ještě jedna s dopisem od tvého táty. Hodně mě překvapilo, když jsem si přečetla, že jste oba také kouzelníci. Možná mnohem víc, než když mi přiletěla první sovička s přijetím do školy. Ani nevíš, jak jsem ráda, že taky za pár let nastoupíš do Bradavic a budeme tu společně. A já se to musela dozvědět teprve, když mi přišla sova o přijetí. Ty tajnosti o kouzelnickém světě mě docela štvou. I když je na druhou stranu chápu.

Strejda na nás čekal kousek od Děravého kotle. Ukázal nám, jak se dostaneme do Příčné, a pak nás ještě všude provedl. Fakt máš super tátu. Moc nám pomohl.

První, kam jsme zamířili, byla Gringotova banka. Potřebovala jsem si vyměnit libry za kouzelnické peníze. Můžu ti říct, že když jsme procházeli kolem té spousty skřetů, kteří seděli za dlouhatánským pultem, moc do smíchu mi fakt nebylo. Vypadali jak mrňaví trpajzlíci od Sněhurky. Až na to, že byli šerední a naháněli hrůzu.

Musela jsem se tvářit fakt divně, protože se mamka ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha: „Netvař se jak kyselá okurka.Ještě si toho všimnou."

Když už jsem držela v ruce hromádku galeonů, strejda nás postupně dovedl k Madam Malkinové pro školní uniformu, do Krucánků a kaňourů pro učebnice, brky, inkoust, hromadu pergamenů a do spousty dalších krámků pro ostatní pomůcky.

Olivanderův krámek si nechal strejda až nakonec. Byla jsem docela nervózní, když jsem vstupovala dovnitř. Představ si malý zastrčený krámek, přecpaný až do stropu podlouhlými krabičkami. A jak to tam vonělo dřevem.

Pan Olivander byl velice milý. Vyzkoušela jsem asi čtyři hůlky, než jsem našla tu pravou. Moje hůlka je vyrobená z hlohu, jádro má z žíní jednorožce a je dlouhá 10 a půl palce. Nevím, proč si mě vybrala zrovna tahle hůlka, ale jak mi řekl pan Olivander, hlohové hůlky jsou prý skvělé na léčivou magii, ale i na kletby,a taky si prý rády vybírají čarodějky a čaroděje zvláštní a složité povahy. Což je asi pravda, protože já jsem až příliš velký originál. A taky říkal, že hůlky s jednorožčím jádrem bývá obvykle nejtěžší zvrátit k černé magii a jsou prý nejvěrnější ze všech hůlek.

Domů jsme se dostali až pozdě večer. Já byla tak unavená, že když jsem se konečně dostala do svého pokoje, tak jsem lehla na pohovku a okamžitě usnula. Nevzbudila by mě ani parní lokomotiva.

Je to docela fajn, mít někoho jako vrbu, které můžu všechno říct. I to, co bych nikdy nikomu jinýmu neřekla.

Budu muset končit. Za chvilku máme večerku, tak abych neměla průšvih. Pozdravuj všechny doma a řekni jim, že mi moc chybí. 

Brzy zase napíšu. Pá Tery

Ahoj

Moc se omlouvám, že mi trvalo tak dlouho, než jsem sem dala další kapitolu. Ale na Bradonu finišujeme před koncem školního roku. A když máte jak studentskou postavu, tak i profesorskou, tak se fakt netrhnete. Doufám, že teď už to snad bude lepší.

Tuhle celou knížku věnuji Bradonu.cz, kde už jsem doma asi pátým rokem .

Zatím se mějte Therese

P.S. Trošku jsem opravila text. Snad se bude líbit.