Godfather's slave [CZ]

Neklidný spánek

Kmotr prohrabával Nathanielovy kudrnaté vlasy. Nutno podotknout, že přesto, že byl Nathaniel zavřený asi devět měsíců měl vlasy udržované. To stejné se ovšem nedalo říct o jeho vousech. Nesměl se holit, což vyústilo ve skutečnost, že měl docela husté vousy. To se Kmotrovi velice líbilo... Nathaniel, tedy ne ten, který teď leží na hrudi svého veznitel, nýbrž onen tehdejší policista, by tento fakt bral za nepřijatelný.

Nathanielova mysl byla jinde. Jeho tělesné funkce a pláč víceméně přejalo podvědomí. Nemohl se uklidnit, opanoval ho strach a bolest. Kmotrovy smělé doteky jej uklidňovaly, ale i zároveň znepokojovaly. Nejvíce ho asi znepokojily jeho vlastní reakce - libilo se mu to..! Tedy ty doteky, ne to bičování...

Kmotr byl částečně spokojen a hladil ho ve tváři. Ta druhá kmotrova část se zabývala tím, proč se tohle všechno vlastně stalo. Měl v hlavě plán, ale ten vyžadoval Nathanilovu spolupráci. Sice mu nedá volnost, ale aspoň to pro něj bude lidštější. "Nathanieli?" Jmenovaný zvedl hlavu a zaskuhral. Pořád ho záda hodně bolela, přecijen asi ještě před pěti minutami byl bičován...
"Poslouchej mě prosím!" Do kmotrových očí se vyhrnuly slzy, ale silou vůle je potlačil. "Já... Promiň, zanesu tě zase k sobě do pokoje... Mám nápad, ale bude to vše muset počkat." Pohledl na své Rolexky a zamračil se. "Za chvilku mám docela důležité jednání.... Pak se vrátím a ošetřím ti ty rány pořádně...." V kmotrově hlavě letmo probleskla myšlenka: "Zatraceně, proč to dělám...? Je to MŮJ otrok!"

Opatrně Nathaniela sundal ze své hrudi a vstal. Koukal na to tělo pod sebou, které se téměř svíjelo bolestí. Komtr si k němu opatrně klek a pohladil ho na hrudi. Nathaniel se při doteku zatřásl, ale sám nevěděl, co vlastně cítí. Kmotr ho vzal do náruče. Nathaniel zaúpěl, ale raději zmkl, když viděl rozzlobený výraz kmotra. Ten se však na něj nezlobil, jen přemýšlel, jak ho lépe chytit, aby se co nejméně dotýkal zad. Na nic nepřišel, tak ho jen pár minut tiskl k sobě. Paže na jeho zádech Nathaniela a tlačily do ran, které ho tak bolely ještě více, přesto v těchto dotecích bylo něco aspoň z části uklidňujícího.

Kmotr ho nesl směrem ke svému pokoji a jeden z dalších otroků na ně divně koukal. "Co čumíš?! Jdi si po svých!" Okřikl ho kmotr, když si jeho pohledu všiml. Otrok raději odvrátil zrak a dál se věnoval uklízení. Kmotr se zahleděl, usmál se na Nathaniela a nevědomě ho zahoupal. Přišel až ke dveřím svého pokoje a měl trochu problém je otevřít - tělo v jeho rukou přecejenom nebylo zrovna lehké, ale po chvíli se mu to povedlo.

Rychlými kroky přešel k posteli a položil Nathaniela na postel. K jeho smůle na záda, takže zaúpěl, až téměř zařval bolestí. Kmotr na to zaragoval bleskurychle a přetočil ho na břicho. "Promiň..." Zašeptal mu do ucha a políbil ho na něj. Jemně ho zakryl. I přes jemnost sebou jeho otrok zavrtěl a i látka mu působila bolesti.

Kmotr ho začal hladit ve vlasech. Nathaniel byl tak vyčerpány, že během asi pěti minut usnul. Avšak ani ve spanku nenalezl klid. Zdálo se mu o stavbě staroegyptské pyramidy a o tom, jak otrokáři bičují otroky při práci. V realitě se to promítlo tak, že sebou docela dost házel. Kmotra to roztrpčovalo, ale co naplat, jeho rány musí počkat, až přijde z jednání.