Danielle

I.

Seděla za výlohou kavárny a v uších měla sluchátka. V rukou držela velkou tlustou knihu, romantický román. Tento žánr milovala ze všeho nejvíce. Ve sluchátkách jí hrála písnička Stitches a ona si vzpomněla kdy a s kym tuhle písničku slyšela poprvé. Odložila knihu a její oči se začaly plnit slzami. Rychle zakroutila hlavou, přepnula písničku a nad tím co teď udělala se uchechtla. Napila se černé kávy s mlékem a nadýchanou pěnou z hrnku, přesně jak to dělala každé odpoledne po škole. Hned se pustila do čtení románu, ve kterém zrovna James vyznával lásku Suzie. Nenápadně se nad touto částí usmála a v jejích očích se objevily menší jiskřičky štěstí. V tomhle měla velkou výhodu. Prožívala knihy, jako by je sama psala nebo byla postavou v ní. Cítila u svého srdce lásku, ikdyž se nejmenovala Suzie, neměla dlouhé černé vlasy, světle modré oči a už vůbec ji nevyznával lásku James. A co byla ona? Obyčejná dívka milující černou kávu s mlékem a nadýchanou pěnou. Nikam se nepohnula bez sluchátek se Spotify. A hlavně ji v její tašce do školy nesměl chybět romantický román, nehledě na jeho váhu.

Venku se už začínalo pomalu stmívat, ale ona nikoho ani nic nevnímala, byla ponořena do románu, poslouchajíc písničky. Za tu hodinu co tu seděla vypila už dvě kávy a třetí si akorát objednala. Ke stolu přišla malá a moc roztomilá blondýnka a na stolek ji položila kávu. Hned se napila a jen četla četla a četla. Teprve když se jedna z jejích oblíbených písniček zastavila kvůli přicházející zprávě, uvědomila si kolik je už hodin. Na mobilu bylo přesně půl páté podvečer a ona se jen usmála. Knihu uklidila do školní tašky, sluchátka si vyndala z uší a prázdný hrnek od kávy odnesla na bar. Roztomilé blondýnce zaplatila a se slovy "příjdu znovu" opustila kavárnu. Poflakovala se ulicemi další půl hodinu, měla to přesně nacvičené. Po ulicích se poflakovala vždy, aby ztratila alespoň trochu času. Po ulicích běhaly děti, usmívaly se od ucha k uchu a koulovaly se. Občas sněhová koule zasáhla i Daniell, ta ale jen s úsměvem zamávala na děti a pokračovala v cestě. Po půl hodině poflakování vyrazila na zastávku autobusu. Posadila se na lavičku a koukala jak na zem padají další a další sněhové vločky. Po chvíli přijel autobus, do kterého nastoupila a posadila se na svoje obvyklé místo, u okna hned za zadními dveřmi. Po pěti minutách vystoupila na zastávce nacházející se přesně minutu od jejího bytu. Prošla tunelem, zatočila doprava a už si vyndavala klíče. Odemknula dveře od bytu a hned po zavření dveří si zula boty, svlékla šálu, rukavice, sundala čepici, pověsila kabát a šla do kuchyně uvařit polévku.

Uvařila si hovězí vývar podle receptu od její čerstvě zemřelé babičky, snědla ho, umyla nádobí a hned si šla napustit horkou vanu s mořskou solí a spoustou bublinek. Ponořila se do horké vody a relaxovala. Po hodině z vany vylezla, převlékla se do pyžama a s knihou zalezla do postele. Četla asi do půl desáté, dokud se ji únavou nezavřely oči a ona neusnula s knihou v náručí...