Mezi stíny nadpřirozena

Ta divná vzadu

Můj každodenní život začíná vydatnou snídaní, při které obvykle slýchávám křik rodičů. Poté zamířím do koupelny, kde si upravím středně dlouhé, havraní vlasy. Vypravím mou o 3 roky mladší sestru Elizabeth a spěchám do školy. Zde si vyslechnu takové ty normální zdlouhavé přednášky o kostrách zvířat, o nějakých množinách atd. Na oběd se obvykle vracím domů, ale dnes jsem zůstala, jelikož se konalo nějaké kázání o správném chování v jídelně, ale nechápu proč se ti učitelé a ostatní snaží, protože je stejně většina studentů neposlouchá a akorát si všichni přidělávají práci a starosti navíc. Pak už byl konečně čas jít domů. Někdo na mě zařval :,,Hej Viki! Spolužáci říkali že si vyvolená! Je to pravda?!" Netušila jsem o co jde, tak jsem je nevnímala a přidala do kroku.

Když jsem přišla domů, cítila jsem se hrozně unaveně, méně energetická a celkově prázdná. Nevěnovala jsem tomu však pozornost, za posledních pár dnů se mi to stávalo velmi často, tak jsem jen zalehla do postele a udělalo to, co pokaždé - četla si a projížděla sociální sítě. Mimo jiné jsem přemýšlela o tom, co mi řekli odpoledne před školou, nebyla jsem si jistá jestli myslí vyvolenou, jako holku nějakého kluka, ale můj instinkt vedl někam jinam - k paranormálními jevům. Věřím na ně, avšak mí kamarádi mi tvrdí, že to není normální. Oni si o mě šeptají, že jsem do nadpřirozených věcí moc zaujatá a proto jsem divná. Já jim to nevymlouvám. Je mi to jedno a přiznám se, že mají trošičku pravdu, někdy se opravdu chovám jinak, než mí vrstevníci.
Nenechám se ale vyrušit a tak vypracuji domácí úkoly a odcházím z domu na tenis. Absolutně se mi nechtělo, jelikož jsem si připadala totálně na dně, viděla jsem spousty zvláštních stínů a mžitky před očima. Pak už jsem jen zahlédla černo bílé světlo a zůstala nehybně ležet na asfaltu, dokud mě neodtáhla zvláštní osoba.
V tu chvíli se mi obrátil život na ruby.