Bronx

14. kapitola

Neodpověděl jsem mu na to a usrkl si ze svého latté. Začal jsem poklepávat kloubami prstů o stůl. Chtěl, abych přišel, tak ať doprdele mluví. ,,Tak co chceš? Nemám v plánu s tebou ztrácet čas" zavrčel jsem na něho a tím přerušil to ticho, které mezi námi dosud panovalo. On si mezitím taky objednal kafé a pohodlně se opřel o stěnu boxu. Nemůžu být v jeho přítomnosti ani minutu, aniž bych neměl chutě vytáhnout svoji pistol a ustřelit mu palici.

,,Vím, že mě nemáš moc v lásce," začal, ale já jsem ho hned přerušil. Vařila se ve mně krev a já myslel, že každou chvíli vybuchnu.

,,To máš pravdu, ale až na to, že tě zasraně nenávidím," bouchl jsem nasraně do stolu. Servírka, která nesla pro něho nápoj, se na nás zamračeně dívala.

,,Tady se křičet nebude, takže jestli máte problém, tak běžte ven," sjela nás nepříjemně pohledem a potom položila pití na stůl. ,,A tady máte kafé pane," nasadila opět nucený úsměv a odešla. Strašně mě vytáčelo, jak tady v klidu sedí a hledí na mě. Hraně jsem si povzdechl a on konečně začal mluvit.

,,Takže...jsi tady pro to, abychom si spolu promluvili," začal konverzaci.

,,Dej mi jeden zasraný důvod, proč bych jsem se měl s tebou bavit," zamračil jsem se na něho.

,,Protože ty jsi oproti mě takový," naznačil minimální vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem a hrdelně se zasmál. Kdybych mohl, tak bych jsem nešel, ale pak by on přišel k nám a to by bylo v prdeli.

,,Co chceš?!" vyštěkl jsem.

,,Jak jsem řekl, promluvit si. Promluvit si o něčem co má být moje," v jeho očích se mísilo tolik špatných pocitů, že vás z toho začne bolet i hlava. ,,Hledáme ji už několik let a teď když víme, že je v Bronxu, tak ji najdem. Je naše a to, že se sem odvážila vůbec jít, ji dělá strašně nebojácnou. Nevíš kde je hmm?" zabodl jeho oči do těch mých. Jsme v pytli. Černí Piráti jsou svině a teďka jdou už po nás. Byla to jen otázka času, ale musím nás z toho aspoň trochu dostat.

,,Nehodlám se tady s tebou bavit, ale co ti můžu říct, tak to, že mi je nějaká holka ukradená. Pomalu ani nevím kdo to je a upřímně je mi to jedno. Sbohem!" švihl jsem peníze na stůl a nechal té servírce pěkně velké díško, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Chtěl jsem odsud vypadnout a toho zmetka už nikdy nevidět. To co jsem řekl jsem nemyslel zas tak vážně, ale pro mě je Monique jenom holka, která potřebuje pomoct.

,,My se ještě uvidíme, takže žádné sbohem," uchechtl se a já už vycházel pryč z té podělané restaurace. Došel jsem k autu a kopl naštvaně do pleumatiky. Musím se uklidnit jinak tady něco rozkopu. Prohlábl jsem si frustrovaně vlasy a sedl si do auta. Nastartoval jsem, ale nějaký kretén mi začal ťukat na okýnko. Vypl jsem motor a bouchl do volantu.

,,Doprdele," zaklel jsem a stáhl okýnko. ,,Potřebuješ něco?" povytáhl jsem obočí a snažil se mu jednu nevrazit.

,,Vlastně jo...neznáš jednu holku jménem Monique Gordon?" jeho otázka mě vážně zaskočila. Určitě je to past a proto jsem ho ignoroval a chtěl odjet, ale zastavil mě.

,,Jsem Jamie a taky její bratranec. Po jejím otci chtěli ti grázli prachy, a aby ji ochránil, tak ji svěřil do péče jejich současných rodičů, kteří se odstěhovali do Irska. Celý život si myslela, že je to prostě normální holka z Irska a má krásný život a pak se dozvěděla o rodičích a o těch Pirátech. Dost jí to vzalo a já se o ni bojím. Je někde tam venku a možná se jí něco stalo. Nemůžu spát, pořád si v duchu říkám, že jsem ji neměl nikam pustit. Jsem kretén...prosím potřebuji pomoct," složil si hlavu do dlaní a já nevím proč, ale věřil jsem mu. To co mi řekl jsem nevěděl...muselo to být pro ni těžké. Řekla nám jenom o svém otci, ale neřekla nám, že to všechno kolem toho nevěděla. Nevím co mám dělat. Nechci se chovat jako nějaký kretén, který nemá city, ale zase nevím, jestli mu mám věřit. Stejně je to jedno.