Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 12.-Nejočekávanější utkání roku

POHLED STEPHANIE

Seděla jsem u havraspárského stolu a v poklidu si vychutnávala svou snídani. Kývla jsem na Chrise, který se na mě díval. Mírně se na mě pousmál a mávl mi na pozdrav. Dveře do Velké síně se rozrazily a dovnitř se přihnala jako hurikán Holl. Uchechtla jsem se nad jejím zběsilým výrazem a rozčepýřenými vlasy? To nemohla najít hřeben, nebo nepotkala zrcadlo?

Přisedla si naproti mně a hlasitě zafuněla. Na rtech se mi vytvořil úšklebek. Sledovala jsem, jak si maže chléb nějakou ovocnou marmeládou a hypnotizuje to očima. Podepřela jsem si hlavu rukou. Vypadala, jako nějaká hyena, která nejedla roky.

,,Klidni se, nebo si tě za chvíli přijde odchytit Hagrid, protože si tě splete s nějakou jeho potvorou," neodpustila jsem si sarkastickou poznámku a ona se na mě pohoršeně podívala. Spolkla sousto, které ještě před chvílí žvýkala, a ukázala na mě prstem.

,,Tak tohle si vypiješ!" sykla mým směrem s nevraživým pohledem a uchopila do rukou skleničku s dýňovou šťávou. Vyvalila jsem oči a zděšeně pozorovala každý její pohyb. Napřáhla se a rychle máchla rukou. Jen tak tak jsem se vyhnula letící tekutině. Za mými zády se ozval výkřik a klení. Prudce jsem se otočila a spatřila mokrého Matta. Propukla jsem v obrovský smích.

,,Promiň, ale vypadáš jako zmoklá slepice," smála jsem se a s většími problémy jsem se posbírala ze svého místa. Postavila jsem se na nohy a přeměřila si Matta od hlavy až k patě.

,,To je ale dvojka. Chlupatá, rozčepýřená bestie, která nemá na hřeben, a mokrá slepice, jenž nevlastní deštník na to, aby se ochránila před dýňovým deštěm. Ah, smutné," všimla jsem si jejich výrazů a pochopila, že je jasný čas na únik. Rychle jsem se rozběhla pryč z místnosti a vší silou vrazila do dveří, aby se otevřely. Vyběhla jsem na chodbu a kličkovala mezi studenty. Mířila jsem přesně k jednomu místu. Ke Komnatě nejvyšší potřeby. Narazila jsem na ni, když jsem byla samotná a chtěla jsem se ukrýt před okolním světem.

Rychle jsem vybíhala po schodech a slyšela za sebou zběsilé funění a hlasité dupání. Na sucho jsem polkla. Jsou mi v patách. Přidala jsem na tempu a málem zakopla o svou vlastní nohu. Naštěstí jsem se stihla zachytit rukama o zábradlí a udržet stabilitu. Ohlédla jsem se za sebe a zjistila, že za mnou běží všichni mí přátelé. To není zase tak zlé. I když, Mattem a Holl si nejsem tak jistá.

Vyjekla jsem, když se po mně Holl natáhla. Prohla jsem se a ona mě těsně minula. Opět jsem se dala do běhu a tentokrát jsem si dávala pozor, abych neškobrtla. Nepotřebovala jsem spadnout do jejich spárů. Holl byla těsně v mém závěsu. Ajaj.

Rychle jsem dorazila do příhodného patra a zastavila se u určité zdi. Třikrát jsem kolem ní prošla a myslela pouze na jedinou věc. Bezpečné útočiště, kde si budeme moct promluvit. Přede mnou se zjevily masivní dveře. Okamžitě jsem se chytla klily a stlačila ji dolů. Vstoupila jsem dovnitř a pousmála se.

Uvnitř komnaty se nacházel konferenční stolek, kolem kterého byla postavena pohovka a několik křesel. Podlahu pokrýval fialový chlupatý koberec a stěny byly nabarveny tlumenými pastelovými barvami. V krbu plápolal oheň a celkově to působilo příjemnou atmosférou. Celý pokoj byl provoněn ne příliš intenzivní vůní levandule. Pořádně jsem si přičuchla a slastně přivřela oči.

Posadila jsem se do jednoho křesílka a přehodila si nohu přes nohu. Po chvíli se sem přiřítila Holl, která byla rudá až za ušima. Uchechtla jsem se. Očividně jsem ji přivedla do pořádného varu.

,,Ty jedna-" zasekla se v půlce věty a otevřela ústa dokořán. Zaskočeně si prohlížela celé prostředí a já se nad jejím výrazem musela uchechtnout. Vypadala opravdu vtipně.