Supernatural a já

Ozve se šum křídel a já otevřu oči. Konečně světlo! Myslela jsem, že se té temnoty nezbavím. Promnu si oči a pořádně se podívám před sebe... co to..??

Dřevěná chajda, hádám že v lese, podle vůně dřeva a podle ticha možná že opuštěná... co tu jen dělám..?? Pomalu se otočím ode dveří směrem do místnosti a spatřím tři páry oči zírajíc na mě v něméc úžasu. Ty oči znám...

„Wou, no to si ze mě děláte srandu, že jo?"

„proč my? Ty ses tu objevila." Odpoví muž s božsky modrýma očima, oblečený v baloňáku. Zadívám se na něj a usměju se.

„Castiel, nemám pravdu?"

„jak..??" oněmní.

Ukážu na zbylé dva a zakřením se. „Dean a Sam Winchestrovi...páni.."

Oba dva jako na povel vytáhnou zbraň proti andělům se slovy „Kdo jsi?" . Ucouvnu ke dveřím s rukama před sebou v ochranném gestu.

„Jsem Zorin Night, přítel,neublížím vám."

„To posoudíme samy, Sammy,svěcenou vodu"řekne Dean a natáhne ruku smerem k většímu muži stojícímu opodál. Ten mu podá placatku a Dean me celou zmáčí vodou.

„Dík hoši, fakt super přivítání." Mumlám plyvajíc vodu.

„Fajn,takže démon nejsi,tak co teda jsi?"

„Přítel, chceš mě snad říznout nebo postříkat čističem na podlahu?"

„Ano" řeknou všichni unisono.

„Hmm" zabručím na jejich nevíru a vyhrnu si rukáv.

„tak si poslužte"

Podívají se po sobě. Vykročí ke mně ten vyšší, známý jako Sam. Dojde ke mně. Neuhnu pohledem, ani on to neudělá. Hledí mi do očí s odhodláním a spoutou otázek.

„Nejsem Leviatam" hlesnu omráčena jeho očima.

„Věřím ti, ale za zkoušku nic nedáš" pokrčí rameny.

Vezme mou ruku, nůž na démony, který má za kalhoty a řízne mě do dlaně. Podledem sjede k mé ráně a opět se mi zadívá do očí. Cítím jak odněkud vytáhl šátek a obratně mi ho zavázal kolem ruku. Jeho dotek mě šimrá na kůži.

ůJe čistá" řekne klukům.

„Co jsi zač?" zeptá se Cass a natočí hlavu ke straně. Vypadá při tom jako štěňátko.

„Co myslíš, Cassi?"

„Cítím z tebe podivné vybrace, jako mám já a moji bratři a sestry. Jsi anděl,ale ne čistý."

Kývnu,odhadl mě dobře.

„jsem napůl anděl a na půl upír. Smrťák chtěl odnést mého blízkého, šla jsem za něj,ale velký otec mě nechtěl nechat odejít, tak mi vzal lidskost a udělat ze mě upíra. Na oplátku mu pomáhám jako anděl. Jsem z budoucnosti z roku 2016 a přišla jsem vám pomoci na přání otce."

Koukli na mě jako na ducha...

„Upír?" zopakoval nevěřícně Dean.

Jako na povel jsem dovolila tesákům vyjet z dásní a ukázat se v celé své parádě. Vyjeli mi ale dva, ne celá pusa tesáků jako jsou na to oni zvyklý.

„Jsi jiná než oni tam venku, Necítím z tebe zlo" řekl moudrým hlasem anděl.

„Ehm...říkla jsi velký otec..tím myslíš..ehm.."