Hurá, už jsem konečně dorazila do tábora. Cesta byla sice dlouhá, ale stálo to za to!
Chatky jsme měli na louce, nedaleko říčky a protože bylo krásné slunné počasí jezdili jsme na koupaliště. No jo .. jenomže čtvrtého dne tábora se začalo postupně zatahovat, a tentokrát vyšla hlídka na mně :(
"To zvládnu" řekla jsem si :)
Deset hodin, jedenáct hodin a najednou tu byla PŮLNOC!
Kostelní zvony odbily a najednou se rozpršelo. Tak jsem si tedy dala pláštěnku, vzala baterku a sedla si pod stan, který dostala pokaždé hlídka.
Náhle se mi přinesl vzduchem dívčí křik který se nesl z lesa.
Jakmile "nějaký" výkřik vzbudil ty co spaly tak utichl.
RÁNO 9:00 - tú, tú, tú, tú, hasiči přijeli odvézt zlamané stromy z lesa ale ..
Nastal strašný zmatek a všichni se bály co bude dál.
Jeden z hasičů řekl : tady je dívka a ..
Už to nikdy nedořekl protože jí začal dávat umělé dýchání.
Další hasič zavolal záchranku a vzápětí přijela i policie.
Dívku identifikovali, čímž zjistili, že jí bylo pouhých 9 let.
Byl to ten křik co jsem slyšela dnešní noc - vypovídala jsem.
Zanedlouho pro nás přijeli rodiče a já za měsíc na to skončila na psychiatrii.
NA TÁBOR UŽ NIKDY VÍC !!!
