Love so life

Do you have any idea how stupid we are?!

(Moje prvni seznameni,moje prvni smrt a prvni opravdovy usmev)
Moje oci hypnotizovali sjizdejici kapky po parapetu.Par neposlusnych kastanovich pramenu mi spadlo do obliceje.Bolestive jsem stiskla vicka.Do ruky jsem popadla telefon a zbesile prijmula nemocnicni hovor.,,Halo?!,,Muj hlas vypovidal sluzbu...,,Dobry den,stav vaseho pritele se lechce zlepsil uz ma povolene nastevy.Navstevni hodiny jsou...,,Ale to uz jsem ji nevnimala.Moje mysl byla upnuta pouze na jednu myslenku Ren byl stabilizovany.Kdo je Ren?Ren je muj Pritel ktery ma rakovinu...pred ocima jsem to mela zamlzene a v ocich me paleli slzy.,,Ech..moc dekuju urcite se stavim,naschle,,Vytipla jsem hovor a po stene se svezla na zem.Nohy jsem si objala a vzdychla.Nikdy jsem se svim pritelem nespala.Vlastne mi byl vcelku lhostejny.Uz davno jsem se snim chtela rozejit ale titul mrchy bych asi nesnesla.Napustila jsem si vanu.Mozna by mi nebyl tak lhostejny kdyby me nemlatil.Prejedu pres nejnovejsi modrinu na svem brichu.Umyla jsem si vlasy a zabalila jsem se do ruzoveho hebkeho zupanu.Sve dlouhe kastanove vlasy jsem si vyfoukala a nasledne ucesala do vysokeho drdolu.Prevlekla jsem se do cerneho trycka s bilim napisem ,,I lie,,Na to jsem si dala takovou bilou mikynu bez rukavu a k tomu roztrhane dziny.Lechce jsem se namalovala.Jeste jsem si zbalila par veci do kabelky.

Naposled jsem se otocila ve svem skromnem byte ktery jsem zdilela se svim pritelem.Kdyz jsem dojela do nemocnice nejiste jsem zaklepala na jeho pokoj od kud se ozvalo pouhe chroptici.,,Dale...,,,,Echm..ahoj Rene,,,,Kate?Tebe bych tu vazne necekal,,Zkaslal a pokusil se vykouzlit usmev.Ten slizky usmev ktery jsem tak moc nenavidela.,,Jo..no si stabilizovany to je skvele...,,Zalhala jsem.Tohle cele bylo dost trapne.,,Jo to mas pravdu..,,Chvili jsem premyslela nad tematem.,,No a je stebou nekdo na pokoji?,,,Jo takovi divny kluk myslim ze se jmenuje Rodger,porad se jen necemu smeje a hraje si na bih vi co..je celkove takovi divny.,,,,Aha vyhrknu a opatrne z tasky vytahnu nejake pomerance.,,Dekujuy,Opet vykouzli ten falesny a slizky usmev.Po zadech mi prejede husi kuze a hrdlo se mi neprijemne sevre.Nekdo vpadne do dveri.,,Rene ta sestrivka rikala ze potrebuje dalsi odber...,,Me oci se stretli s vysokym blondatym chlapcem.Vykoulila jsem si oci.Jako kdyby ze me vsechen stres a strach z Rena opadl jako kdyby ne ten chlapec nabil radosti...Vypadal taky velice prekvapene.Nase oci se od sebe opet odtrhli.,,Kate Pockas tu?,,,,Samodrejme,,Venovala jsem mu falrsny usmev a trosku vic se oprela do zidle.

Ren odesel a Rodger se sibalsky usmal..,,Naucis me taky takovi usmev?,,,,Ten se neda naucit...,,,,,Nechces mi snad namluvit ze tenhle typicky falesnej usmev je u tebe pravej,,,To jsem nerekla,,Kate mluvila pomalu a klidne.Hlas ji vypovidal sluzbu a proto nemohla typicky spustit a zacit si stimhle simpatockym klukem povidat.,,No,neva...Jmenuju se Rodger a ty?,,,,Katy,,,,Rad te poznavam Kate,,Natahl ke me ruku a ja ji prijala.,,Ty-,,,Kate,doktorka rikala ze se muzu jit projit pujdes semnou?,,,,Samodrejme,,Ren se usadil na vozicek a ona snim vyjela z pokoje.,,Tak zatim Rodgere,,
,,Ty sis snim vykladala?,,,,Co jsem mela delat kdyz si chtel povidat...,,,,Hmm..radsi se o nej moc nezajimej.,,Rekl bez sebemensiho citu v hlase a zahledel se do prazdna.Chvili jen tak projizdeli pred nemocnici a nakonec se rozhodli vratit.,,Rak jste zlet hrdlicky?,,Rodger se zarazil musela jsem pred nim odvratit zrak.Pomohla jsem Renovi do postele a cenovala mu usmev jtery mi s tim jeho zlym zpusobem vratil.,,Zase se zitra stavim tak odpocivej,chces neco donest?,,Ren nodpovedel nybrz si me pritahl za loket a vtiskl mi pusu na licko.To byla ta nejhorsi pusa kterou jsem kdy zazila.

,,Tak ahoj,,Odesla jsem kdyz jsem slysela za sebou klapnou dvere.,,Co jeste potrebujes?,,Otocim se na Rodgera pred sebou.,,Ty ho vazne milujes?,,,,To je dost osobni otazka nemyslis?,,Rodger trosku zcervena skoci mi kolem ramen a jednki rukou me obejme.,,Myslim ze te vyprovodim..,,Mela bych neco rikat?Prece s nim nemam mluvit?Moje oci sklouzavali od jeho hlavy az k pate.Najednou se na me otocil a venoval mi mili a laskavi usmev.Opet ten pocit uplneho klidu.I kdyz mi srdce zbesile busilo a v krku jsem mela knedlik nedokazala jsem prestat zirat na jeho naprosto dokonali usmev.,,No tak ahoj,a prijd zas.Dluzis mi odpoved,,Chtela jsem neco namitnout ale to uz byl na odchodu.Misela jsem se zasmat.Poprve po dlouhych dvou letech jsem se uprimne a z plnych plic zasmala.Nemohla jsem odolat a skocit do louze po dlouhem a nudnem desti.Dosla jsem domu a okamzite otevrela okna.Opet se mi vratil elan do zivota.Zacala jsem uklizet a vatit ruzne dobroty.Napekla jsem mafiny a schovala je do krabicky.Lehla jsem si ke knizce,,Kdyby lide meli kridla,,a u ni take usnala.Ve snech me pronasledovala jen jeden sen.Vlastne jen jedny pronikave pomenkove oci...Kdyz se probrala byla udychana a srdce ji bylo jako o zavod.