Svítání

Pondělí

Strávil jsem s ní na dnešek další úžasnou noc. Nijak jsem na ní netlačil a tak po dlouhém povídání usnula v mé náruči. Ještě dlouhou dobu co už spala jsem pozoroval její přirozenou krásu. 

Musel jsem být opatrnější, pokud jsem chtěl, aby o nás paní Benettová nevěděla. Nemohl jsem si dovolit, aby mě u ní přistihla. Znamenalo by to pro mě nucený odjezd ze statku. Byl jsem v podmínce. Poslední studentka byla ze zámožnější rodiny a tak trochu neustála, že jsem náš dočasný vztah ukončil dřív než její pobyt. Ztropila šílenou scénu. Její otec nebyl příliš nadšený z toho, že jsem jeho dceru zneuctil a chtěl z toho vyvodit důsledky. Má matka několik večerů plakala. Byl jsem opravdu ve velkém průšvihu. Nakonec mě zachránilo, když se za mě pan Benett přimluvil. V jednou měl pravdu, svou práci na statku jsem vždy odvedl na sto procent a v čas. Jediným mým problémem byly holky. Mohl jsem zůstat, ale měl jsem zákaz se dotknout studentky. Slíbil jsem mámě, že je nechám být. Slíbil jsem jí to a svůj slib porušil hned ten první kdy se tu objevila.

"Nemusíš to dělat, já bych to pochopil" řekl jsem jí v pondělí dopoledne, když společně se mnou jela na trénink roztleskávaček. Měla na sobě vražedně přiléhavé legíny, který obepínaly její nádherný zadek. Prsa schovala do sportovní podprsenky. Nebyla namalovaná, nepotřebovala to. Byla krásná bez všech těch blbostí co na sebe holky patlají.

Byl bych první, který by pochopil, že se nechce setkat s Rebecou, ani já jsem netoužil po její společnosti, nemohl jsem s tím však nic udělat. Jako kapitánka roztleskávaček byla součástí týmu, do kterého jsem stále patřil a i přes mou nevůli byla přijata i na stejnou vysokou školu jako já. Mohl jsem jen doufat, že si nepodala přihlášku tam kam já v naději, že budeme stále spolu za každých okolností.

Čas od času jsem se s Rebecou setkal za účelem sexu. Byla docela hezká a já byl kluk. Co dodat. Potřeboval jsem to a ona byla celkem jednoduše k mání. Ráda rozhlašovala, že spolu chodíme, i když jsem jí mnohokrát upozornil, že ode mě nemůže čekat víc než nezávaznou rychlovku. Nebyla jedinou v mém životě. Musela to vědět. Studentky na výměnném pobytu se u nás střídaly dlouhá léta. Rád jsem využíval jejich krátkodobého pobytu v mojí blízkosti. Bylo to tak snadné. Netoužil jsem po lásce. Odmítal jsem ji poznat. Nevěřil jsem v ní.

Do momentu, než přijela ona a změnila můj život. 

To co jsem k Lex cítil bylo velice hluboké. Byla jako bílá růže. Tak čistá, krásná, neposkvrněná špinavostí, či zlostí. Nikdy jsem nepoznal nikoho jako ona. V ten první moment, když jsem jí uviděl stát na letišti, jsem si pomyslel, že by bylo super jí dostat do postele. Byla nádherná. Během pár okamžiků s ní, jsem začal odhalovat její osobnost a já okamžitě poznal, že tahle holka mi změní život, změní mě. Těšil jsem se na dobu strávenou v její blízkosti. Vyhledával jsem jí. 

Bál jsem se toho co přijde, ale nechtěl jsem se tím zabývat. Náš společný čas byl vzácný a velice omezený a já jím odmítal mrhat. Už teď jsem věděl, že až odejde, zešílím. 

Běhal jsem okolo hřiště a zahříval se před tréninkem, který nás čekal. Harry se ke mě přidal.

"Tak jak je v ráji?"zeptal se okamžitě.

"Slunečno" odpověděl jsem s úsměvem.

"To vidím. Už jsi ochutnal to sladké ovoce" Harry a jeho kódovaná řeč o sexu.

"Ne, zatím nedozrálo"

"Kurva! A asi ani dnes nedozraje. Dívej" podíval jsem se do dálky, směrem kam Harry ukazoval.

"Co to dělá?" podivil jsem se, když jsem uviděl, jak Rebeca chodí okolo Lex s rukama založenýma na prsou. Hlavu měla hrdě vztyčenou a dívala se na ní s pohrdavým úsměvem na tváři. Byla jak sup kroužící okolo své kořisti. Podíval jsem se na Krásku. Ramena měla svěšená, v rukách svírala svůj obličej.

"Ta malá mrcha. Co jí to říká?" vydal jsem se rychlým krokem k hloučku holek, kde v samém středu byla ta má. Byl jsem od ní ještě několik desítek metrů, když se náš pohled střetl. Zamítavě zakroutila hlavou a utekla pryč z hrací plochy. Chtěl jsem jí co nejrychleji dostihnout, naneštěstí mě zastavila Rebeca. 

"Nech jí jít Lincu. Jen s ní stejně ztrácíš čas."

"Co si jí řekla" zuřil jsem.

"Pravdu, o tobě, o nás" usmála se na mě tím nejodpornějším koketním úsměvem. Přistoupila blíž a pokusila se mě obejmout.

"Žádné my není, kdy už to konečně pochopíš" odstrčil jsem jí od sebe.

"Ona není pro tebe dost dobrá, sám to víš. Vrátíš se. Tak jako vždy"

"Vrátím se k tobě? O čem to mluvíš. Nikdy jsem s tebou nebyl, vzpomínáš. Byl to jen sex. Nemáš právo jí říkat tyhle kraviny. Mezi tebou a mnou nic není a ty to víš." vybuchl jsem. Věděl jsem, že se za má slova pomstí, ale bylo mi to jedno. Zesměšnil jsem jí na veřejnosti a to mi jen tak neodpustí. Má co si zasloužila. Přesně to samé udělala před malým okamžikem jí. 

Rozeběhl jsem se za ní. Mohla být kdekoliv. Musel jsem jí najít. Zkusil jsem šatny, ale nebyla tam. Zkusil jsem zavolat do otevřených dveří na dívčí záchody, ale neozvala se. Kam mohla jít? Poslední možnost byla parkoviště před školou. 

Neměl jsem jí sem brát. Byla to ohromná blbost. Měl jsem jí přemluvit, aby zůstala doma a lidem tu bych to pak nějak vysvětlil. Mohl jsem tušit, že jak nás Rebeca uvidí společně, vyvolá konflikt. Věděl jsem, že je to zákeřná, malá mrcha, ale nemyslel jsem si, že bude až tak podlá. Ublížila jí lží, kterou si vymyslela. Nebyl jsem svatý, to netvrdím, ale tohle bych neudělal. Nehrál bych si s ní jen abych jí dostal do postele. S ní ne. Ona pro mě byla jiná. Okamžitě se stala středem mého světa. Neudělal bych nic, čím bych jí mohl ublížit. Byl jsem v tom až po uši. Věděl jsem to. Tohle byla láska, o které mi mamka vyprávěla, když jsem byl malý kluk. 

Došel jsem k prvním zaparkovaným autům. Hned jsem věděl, že tohle dobrý nebude. Spatřil jsem jí postávat u velkého černého pic-upu. To auto jsem znal až moc dobře.  Nebyla tam sama. Tedy. Můj nejlepší kámoš Tedy objímal mou holku u svého auta. Kurva!

"Lex" zavolal jsem na ní a spěchal jejich směrem. V okamžiku, kdy uslyšela mé volání spěšně nastoupila do jeho auta a Tedy za ní. To ne. Tedy rychle sešlápl plyn a odjížděl z parkoviště pryč. Kam jí to sakra bere?