Princess..? Oh no!

*15*

Jela jsem na koni. Říkáte si v jakém to žiji v století, že jedu na koni, ale kůň je velmi uklidňujici. Když vyrůstáte v rodině stejné jako já.. Je vám jedno jaké je století. Byla jsem doma už celé dva dny, takže není divu, že jsem se potřebovala nějak uvolnit. Navíc mi máma s tátou oznámili, že je pomalu čas na soutěž.

Snažila jsem jim říct, že děda mi řekl, že jí nemusím dělat, ale to nechcou ani slyšet. Je to tradice, takže jí musím dodržet.

Vločka se zastavil a já z něho seskočila. Pohladila jsem ho po jeho sněhobílé hřívě a nechala ho pastvě. Vydala jsem se k rodinému pomníku, kde se objevilo i dědova jméno. Posadila jsem se na zem a podívala se na jeho fotku. Každý tu měl svou fotku. Jednou tu budu i já, Tommy, máma nebo táta. Všichni se nakonec dostanou sem.

Prostě jsem tam jen seděla a nic jsem neříkala. Nevím jak dlouho jsem tam byla, ale rozhodně mě hledali. První jsem slyšela Tommyho.

"Věděl jsem, že budeš tady." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Stál tam už ve svém obvyklém oblečení. V světle modré košili a nepomačkaných kalhotách.

"Hledají mě?" zeptala jsem se.

"Ano.." přikývl. "Máš nějakou zkoušku šatů." vysvětlil.

"Panebože už zase?" zeptala jsem se a Tommy přikývl. Natáhl ke mě ruku a já se ho chytla. Potom mě zvedl na nohy. 

"Vím, že ti chybí.." řekl. "I mě chybí.. Chybí mi kluci z chatky.. Gwenny.." 

"Nechci o tom mluvit Tommy." řekla jsem a prošla kolem něho. Došla jsem k Vločkovi a vzala ho za otěže. Vedla jsem ho zpět k zámku. Tommy mě doběhl. 

"Nemůžeš se uzavřít před svými city, Tesso." zastavil mě a já se na něho podívala. 

"To já budu budoucí královna Thomasi! To já si musím vybrat v té pitomé soutěži! Všechno musím udělat já.." hlas se mi zlomil a já se rozplakala. Tommy mě objal a já omotala ruce kolem jeho pasu. Ani jsem si nevšimla, že někdo odvádí Vločku.

"To bude v pořádku.." šeptal mi do vlasů a já cítila, že je teď o mnoho let starší. "Bude to v počádku." zopakoval znova.

"A k čemu je tento ples?" zeptala jsem se otráveně při zkoušce šatů. Máma, která seděla v křesle se uchechtla. 

"Tvůj otec si myslí, že je to dobrý nápad." vysvětlila. Zamračila jsem se na svůj odraz v zrcadle. "Zkoušela jsem mu to rozmluvit, ale znáš ho.. Chce aby si byla šťastná.." 

"Tak zrušte tu soutěž!" řekla jsem. "Miluju Cala a to se nezmění.." 

"To jsem si myslela taky, zlato." povzdychla si a stoupla si. Došla ke mě a pohladila mě po vlasech. "Koukni se na sebe.. Už jsi velká.." políbila mě do vlasů.

"Mami..?" 

"Ano?"

"Co když ho nepřestanu milovat?"

"Teto Max!" vykřikla jsem nadšeně, zvedla jsem si sukni plesových šatů a rozběhla se k ní. 

"Tady je má neteř." usmála se a pevně mě stiskla. Teta Max byla starší jen o pár let a to byl asi důvod, že jsem si s ní tak moc rozumněla. "Jsi v pořádku? Slyšela jsem, co se ti stalo.." podívala se na mě.

"Je mi dobře." zalhala jsem a usmála se. "Mluvila si už s mámou? A jsou tu i ostatní? Tak dlouho jsem vás neviděla." slova ze mě padala a já to nemohla zastavit. 

"Pomalu, pomalu." zasmála se. "Ano jsme tu všichni.. A ne za tvou mámou se teprve chystám. Nevíš kde jí najdu?" 

"Zkus komnatu.. Možná se ještě chystá." poradila jsem jí. "Jdu najít ostatní." 

"Dobře." usmála se a dala mi pusu do vlasů. Vydala jsem se do velkého sálu, který byl nádherný. Zkoušela jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsem ho viděla takhle ozdobený. Všimla jsem si i kamer a přemýšlela, co se tu asi bude dít.

Všimla jsem si táty, která si o něčem povídal se strýcem Fredem. Táta si mě všiml a usmál se. Vydala jsem se k nim.

"Strýčku!" usmála jsem se a objala ho.

"Kdykoliv tě vidím, jsi hezčí a hezčí." zasmál se a já se k němu přidala.

"Ano moje dcera už je na vdávání," řekl táta a já se na něho zamračila. Zvedl na obranu ruce. "Co? Je to pravda!" zasmál se. 

"Proč tu jsou ty kamery?" zeptala jsem se.

"To se dozvíš." odpověděl táta a zmizel mu úsměv. Bála jsem se toho.

"Dobře.." přikývla jsem. "Jdu pozdravit ostatní." udělala jsem pukrle a vydala se pryč. Když byl ples v plném proudu, táta si stoupl na schody a všechny kamery se zaměřili na něho.

"Tento ples má svůj úkol-" začal a já se na něho s očekáváním koukala. "Tímto dnem začíná soutěž, o budoucího manžele mé dcery!" oznámil a všechny pohledy se přemístili na mě.

"Panebože.." zašeptala jsem. 

"Thereso!" máma se ke mě chtěla protlačit, ale já se otočila a utíkala jsem pryč. Volali na mě, ale já je neposlouchala. Najednou se mi podvrkla noha a já spadla.

"Jste v pořádku, princezno?" ozval se strážník a už ke mě natahoval ruce.

"Nesahejte na mě!" vykřikla jsem. Rychle ucukl a já se postavila. Utřela jsem si slzy, které mi rozmazávali cestu a doběhla do pokoje. Tam jsem zamčela dveře a sundala si boty. Potom jsem skočila do postele a schovala hlavu do polštáře, aby utišil mé vzlyky.