Milostný život Katerin Famesové.

Chapter 1

Promnula jsem si oči a pootevřela víčka. To jsem ale neměla dělat. Hned mě totiž zaslepilo světlo. Se zamručením jsem se převalila na bok.

"Co že je to dneska za den?" Zámumlala jsem a znovu pootevřela oči. Rukou jsem šmátrala na nočním v naději najít svůj mobil.

Vzala jsem ho do ruky a koukla se na hodiny. Vytřeštila jsem oči a v tu chvíli musela vypadat jako Gazela co spatřila lva.

Měla jsem být totiž za 10 minut v práci.

Rychle jsem Vstala a zaběhla do koupelny. Rychle jsem vykonala svou potřebu a namalovala se. Proto jsem málem porazila skříň když jsem hledala něco na sebe. Vzala jsem si černé úplné rifle a k tomu bílou košili.

V kuchyni jsem se zastavila jen na skok abych si vzala jablko a na svých podpatkách spěchala ke svému Ferari.

Nastartovala jsem a světelnou rychlostí vyjela z Garáže. 

Kličkovala jsem ulicemi a projela už třetí semafor na červenou. Chtěla jsem už projet i čtvrtej ale všimla jsem si policejního auta a na poslední chvíli zabrzdila. To způsobilo že jsem málem vylítla předním sklem. Koukla jsem se do zpětného zrcátka, policista nademnou jen pokroutil hlavou.

Když na tom debilním semaforu konečně naskočila zelená, rozjela jsem se. 

Zaparkovala jsem před velkou prosklenou budovou. Vzala jsem si kabelku a vyskočila z auta. Zkontrolovala jsem čas na hodinkách na mé pravé ruce. Už jsem měla 15 minut pracovat. Super. Šéf mě zabije. 

U vchodu jsem ukázala svoji kartičku a výtahem zamířila do 13 patra. Bohužel jen o patro níž než můj šéf. 

Odložila jsem si kabát a na stůl vybalila počítač. Doufám že si šéf nevšiml že jsem ZASE přišla pozdě. Už jsem tomu i uvěřila když furt nepřicházel. Otevřela jsem Laptop a najela na Titulní stránku našeho časopisu. Zrovna  jsem si prohlížela novou kolekci pánského spodního prádla, když jsem v našem rozhlasu uslyšela svoje jméno.

"Katrin Famesová do ředitelovi kanceláře. Opakuji. Katrin Famesová do ředitelovi kanceláře děkuju." V mikrofonu to znovu zapraskalo a mě přeběhl mráz po zádech. Problém nebyl v tom že by byl můj šéf přísnej, to vůbec ne. Problém byl v tom že můj šéf byl PlayBoy! Byl stělesněním dokonalosti! Když jsem se podívala do jeho zeleno-hnědých očí,  byla jsem vlhká. A to jen z jeho pohledu. Stačilo aby se na vás podíval svým svůdným pohledem a vaše kalhotky leželi někde v rohu.  

Stoupla jsem si na roztřesené nohy a pomalu se vydala do jeho kanceláře.  Musím říct že takoví peklo jsem ještě nezažila. 

Před jeho dveřmi jsem se ještě upravila. Trošku víc odhalila poprsí. No co. Chci vypadat sexy.

Nadechla jsem se a zaklepala na dveře. Chvíli bylo ticho.  Už jsem se chtěla otočit a sprintovat ale to  se zpoza dveří ozvalo  to ďáblovo slovo "dále". 

Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Můj šéf seděl za stolem z tmavého dřeva na křesle s kůží. Na stole měl hodně papírů.

"Posaď se." Nakázal mi tím sexy chraplákem a já si v tu chvíli připadala jako malá holčička co něco provedla. Chvíli si mě prohlížel a potom začal šmátrat rukama v hodně papírech. Prohlídla jsem si ho. I když jsem ho viděla mockrát stejně mě vždycky udivoval. Jeho černě sexy hnízdo, jeho ostré rysy, oči a nakonec ty plné rty. Držela jsem se abych nezačala slintat. Uvědomila jsem si že ho pozoruju moc dlouho a tak jsem se rychle podívala do jeho božskejch očí. Ty si mě taky prohlíželi. Jezdili po mím těle nahoru a dolů a u mích křivek se zastavili. 

"Tak Katrin.." Zpozornila jsem když vyslovil moje jméno. Měl tak krásně chraplaví hlas ale přitom byl tak medovej.

"A-ano šéfe?" Zakoktala jsem. Řekněte mi která ženská by mluvila bez problému v jeho přítomnosti. No... já teda ne.

"Už jsem ti několikrát říkal že mi máš říkat křestním.." Napomenul mě ale očima mi říkal že se vůbec nezlobí. Jak jeho oči vypadají když je nadrženej? Zatřepala jsem hlavou abych z hlavy vyhnala podobný myšlenky.

"Dobře šéfe... teda Milesi." Až když jsem se opravila tak se na mě usmál. Podíval se mi do očí, jeho pohled jsem opětovala. Nevím jak dlouho jsme se na sebe dívali ale zdálo se mi to jako hodiny. První se vzpamatoval on. Rozhlídl se po stole a pak do rukou uchopil štos papírů.

"Víš Katrin. Měl bych nápad. Všiml jsem si že ve všedni dny "občas" nestíháš chodit včas do práce" U občas ukázal uvozovky. Začervenala jsem se. Připadal jsem  si  trapně. Protože když se o vašich příchodech dozví šéf tak musíte chodit pozdě pravidelně. Což já jsem dělala.

"Napadlo jestli by sis nechtěla vzít články třeba na pátek. Některé bys mohla dělat z domova." Znovu se na mě usmál a čekal na mou reakci. Rozzářila jsem se.

"Panebože ANO! To by bylo skvělé. Děkuju šé-.. Milesi." Vyskočila jsem ze židle a objala ho. Nečekal to a tak celej ztuhl. Až potom jsem si uvědomila co jsem udělala. Rychle jsem se vrátila zpět na své místo a omluvila se mu. On se ale zase usmál a ukázal ten svůj nádhernej úsměv.

"Tak domluveno. Tady máš první složku. Když už jsi tady tak jí tady aspoň začni." Pokívala jsem hlavou na náznak souhlasu a vyšla ze dveří. 

__________

Ve své "Kanceláři" jsem si oddychla. Vzala jsem do ruky složku a přečetla si její název. Hned po dočtení mi koutky slezli dolů a chtělo se mi brečet. Já jsem totiž měla složku s....

Doufám že se vám kapitolka líbila. Je to jeden z mých prvních příběhů a tak se omlouvám za chyby. Byla bych ráda za váš názor. Tenhle příběh jsme začali psát spolu ale já jsem ho omylem smazala a tak ho píšu znovu. Kamarádka se jmenuje Kačulyyy... myslím. Má dobré příběhy.

Co myslíte že je v Katrinině složce?

Baryy :-3