Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 16.-Průzkum

POHLED STEPHANIE

Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla se po celém nádraží King's Cross. Opět se vracíme zpět do školy. Vůbec se mi tam nechce. Možná je to proto, že se postavíme samotnému Voldemortovi. Mému drahému tatínkovi, který vůbec neví o mé existenci. Pche, jak směšné.

,,Chovej se slušně, ano maličká?" otočila se na mě maminka a vtáhla mě do svého hřejivého objetí. Více jsem se k ní přivinula a obmotala své ruce kolem jejího trupu. Byla jsem oproti ní poměrně malinká.

,,Vždyť já se chovám vždycky slušně," několikrát jsem za sebou rychle zamrkala a založila si ruce za zády. Chtěla jsem vzbudit roztomilý dojem, ale maminka se pouze zasmála. Rozčechrala mi mé vlasy a položila ruce na ramena. Koukala mi zpříma do očí.

,,Žádné hlouposti, Chantal. Tvůj otec může být všude," promluvila vážným hlasem a já pouze přikývla na souhlas. Kdyby jen věděla, co se chystáme udělat. Nebo spíš, co se otec chystá udělat. Snaží se povstat díky Kamenu mudrců. Ale to mu nedovolím. Nedovolím, aby ten šutr dostal. Jsem jeho dcera. Dokážu ho zastavit. Nebo se o to aspoň pokusím. Navíc, zlaté trio určitě také něco podnikne. Harry mého otce již jednou porazil. Mohlo by se mu to povést i znovu. Moc ho nemusím, ale v tomhle mu aspoň trochu věřím. Věřím, že by to zvládl i podruhé.

,,Budu dělat, že ti věřím. A teď už upaluj, ať ti to neujede," pohladila mě po tváři a líbla na čelo. Rozběhla jsem se směrem k vlaku a ode dveří jí ještě naposledy zamávala. Také pozvedla ruku a mávla na mě. Zmizela jsem v útrobách lokomotivy a vydala se najít kupé, ve kterém sedí mí přátelé.

Našla jsem je skoro až na konci chodby. Vlétla jsem dovnitř jako vichřice a svalila se vedle Chrise, který na mě vyjeveně koukal. Mávla jsem nad tím rukou a zhluboka vydechovala. Možná nebyl nejlepší nápad celou cestu utíkat. Předklonila jsem se a zapřela se rukama o svá kolena, abych mohla lépe dýchat. Chrisík mě praštil do zad a já se urychleně narovnala.

,,Jsi normální?" vyjela jsem na něj okamžitě. Zvedl ruce v obranném gestu a nasadil nevinný kukuč. Odfrkla jsem si a protočila nad ním oči. Tohle mu za žádnou cenu nepomůže. Odrazila jsem se od sedačky a bez zdráhání na něj skočila. Začala jsem ho lechtat a on se podemnou svíjel v nelítostných křečích. Křičel, prosil, smál se. Chtěl, abych přestala, ale já to vůbec nebrala v potaz. Pokračovala jsem dál ve své činnosti.

,,Příště si rozmyslíš, co uděláš!" křikla jsem mu do obličeje a začala ho lechtat na bocích. Tam mu to vadilo ze všeho nejvíc. Ušklíbla jsem se nad tím, že mu z oka vytekla první slza. Doslova brečel smíchy.

,,Ale já ti nechtěl ublížit! Pomáhal jsem ti s rozdýcháním!" vyjekl a na to se opět rozesmál. Jo, určitě uvěřím té jeho stupidní výmluvě. Pokroutila jsem nad ním hlavou .

,,Prosím tě, Channy. Nech ho. Ještě se tady počůrá a kdo bude uklízet tu loužičku, hm?" vložila se do toho se smíchem Scar. Zamručela jsem a nakonec z něho slezla. Chrisík se vděčně podíval na tmavovlásku a narovnal se. Hodil po mně nevraživý pohled a urovnal si své oblečení. Vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Neměli bychom spíš řešit to, kdy se vydáme na průzkum?" prolomila dusivé ticho Dia. Doufala, že tím aspoň trochu urovná předešlou situaci. Zamyslela jsem se. Chtělo by to co nejdřív.

,,Tenhle víkend by to bylo ideální. Všichni se budou ještě rozkoukávat po návratu do školy," navrhla Holl a já jí ukázala palec nahoru.

,,Skvělý nápad. Na detailech se domluvíme během týdne," dodala jsem po chvíli. Nakonec jsem se opřela o okýnko a zavřela oči. Během prázdnin jsem toho moc nenaspala, a proto jsem byla unavená. Pořád jsme něco slavili, nebo měli nějakou jinou činnost. Prostě nezbyl žádný čas na odpočinek. Ale na druhou stranu jsem za to ráda, jelikož jsem se aspoň nenudila.