Bronx

15. kapitola

O týden později

S Niallem mám vážně dobrý vztah a s klukama taky. Jenže to se o Louisovi říct nedá. Vyhýbá se mi obloukem a já mu to opětuji.

Celý týden se mnou pořád někdo byl, jelikož kluci měli různé obchody a nechtěli mě nechávat samotnou, protože jsem v Bronxu velká kořist. Často přišli kluci s letákama v ruce s mojí fotkou, pod kterou byl vždy titulek podobného typu: "Kdo nám přivede tuto dívku jménem Monique Gordon dostane 5 miliónů dolarů. Hlaste se u nás na základně.......Černí Piráti." Cenu zvýšila, takže je to pro nás ještě horší. Je to až děsivé, jak se můj život úplně celý zvrtl. Vážně se ještě do teď divím, že s klukama dobře vycházím.

Právě sedím na gauči a přeblikávám programy. Nenechávám to na žádné televizní stanici snad ani jednu sekundu, protože vím, že tam stejně žádný dobrý film nedávají. Někdy se cítím úplně vyřízená a strašně unavená. Několik dní jsem kvůli bezpečí nebyla na čerstvém vzduchu. Chybí mi ten pocit volnosti a to, jak vám vítr pročesává vlasy. Jenže už vůdči klukům by to nebylo fér, jelikož kdyby někdo zjistil, že mě tu chrání, je po nás. Někdy mi v hlavě přemítne myšlenka ,,Proč jsem sem sakra jela, když jde po mně největší gang široko daleko a já jim jdu přímo do náruče." Je to až směšné, ale já jsem strašně tvrdohlavá, takže si myslím, že slov netřeba. Je zhruba poledne a ještě se ostatní nevrátili. Bohužel mě dneska hlídá Louis, ale dobré na tom je, že mě neotravuje. Uslyšela, jak někdo vychází z pokoje, takže jsem usoudila, že je to Louis. Po chvíli se vedle mě prohnula pohovka. Nechápu, proč za mnou leze, a tak jsem vstala z gauče. Vzápětí jsem ucítila, jak mě popadá za zápěstí a otáčí k sobě. S nechápavým a naštvaným pohledem jsem se na něho podívala a snažila se z jeho očích něco vyčíst.

,,Měli bysme si promluvit," pohlédl do mých studánek a já měla pocit, že začnu padat velkou rychlostí dolů. Jenže jsem se nenechala nějak rozhodit a zachovala si svou kamennou tvář.

,,Nemám zájem," zamračila jsem se ještě víc. Vykroutila jsem se mu ze sevřetí a vydala se do pokoje.

,,Můžeš toho nechat?! Ano, přiznávám, že jsem se k tobě choval hnusně, ale to jen pro tvoje dobro," zvýšil na mě trochu hlas a já se otočila. Tak tady Pan Tomlinson to dělal pro mé dobro, aha. Je falešnější než pysky mé bývalé namyšlené spolužačky.

,,Nechápu! To nedává sakra žádný smysl!" rozhazovala jsem kolem sebe rukama.

,,Prostě nechci, aby jsi tady byla," strčil si ruky do kapes u džínů a čekal na mou reakci, která mě totálně vykolejila. Byla jsem velmi naivní. Beztak tohle všechno byla jen hra, jak mě kluci mají aspoň trochu rádi.

,,Fajn! Klidně teďka odsud vypadnu a už mě nikdy neuvidíte! Byla jsem tak blbá," prohrábla jsem si své vlasy dozadu a trhavě jsem se nadechla a poté vydechla. Chtěla jsem už jít si balit do pokoje, jenže jeho hlas mě opět zastavil.

,,Ne, počkej takhle jsem to nemyslel. Prostě nechci, aby jsi tady byla a chtěla něco plánovat proti nim. Je to až směšné a hlavně nebezpečné. Nechci, aby jsi......zemřela," podíval se do země. Vůbec jsem nevěděla co mu na to mám říct. Přemýšlela jsem o mé budoucnosti. V hlavě mi někdy blesklo, že to nemusí dopadnout dobře, ale slyšet to od někoho je...divné.

,,Tohle jsi chtěl?" zašeptala jsem.

,,Co?" nechápal.

,,Dostat mě tam, kde právě jsem a pak se mi vysmát do tváře, jak moc jsem blbá," vzhlédl ke mně a zběsile začal kroutit hlavou.

,,Co to tady sakra meleš? Jak tě taková kravina mohla napadnout?" přišel ke mně blíž, ale já se ani nepohnula.

,,Chápeš, že už prostě nevím, co si mám o tobě myslet! A hlavně ty tvoje změny nálady. Nikdy nevím, co mám od tebe čekat. Choval ses ke mně hnusně a já nevěděla, co jsem udělala špatně! Cítila jsem se mizerně a poníženě! Nenávidím tě! Nenávidím tvůj hlas! Nenávidím tvoje oči! Nenávidím všechno! Nenávidím...," chtěla jsem dál na něho křičet, jak moc ho nenávidím, ale přerušili mě něco na mých rtech. Byly to jeho rty. Byla jsem v šoku, protože tohle jsem vážně nečekala. Jednu ruku mi položil na tvář a druhou na záda, aby tak prodloužil polibek. Ten pocit byl nepopsatelný. Vůbec nechápu co se to stalo. Odtáhla jsem se od něho a vytřeštila na něho oči.

,,Promiň," zašeptal a s tím to odešel. Nechal mě tady stát samotnou a zmatenou. Stojím tu už několik minut a pořád nejsem schopna pohybu. Tak teďka mi Louis doslova zaklapl dveře před nosem, jelikož se v něm už vůbec nevyznám. Ale ten pocit, který jsem cítila, když mě políbil. Úplně to se mnou zamávalo, ale rozhodně si nehodlám něco připouštět, protože tak či tak by to byla blbost. Chtěla jsem ty mé myšlenky aspoň na chvíli vypustit z hlavy, a tak jsem šla do pokoje, kde jsem si pustila v mobilu pomalé písničky a lehla si na postel. Uslyšela jsem hlasy kluků, tak jsem rychle zavřela oči a dělala, že spím. Vážně jsem neměla na nějakou konverzaci náladu. Po nějaké době se otevřely dveře, do kterých někdo vešel. Nejspíš to byl Niall.

,,Monique, jsi vážně úžasná holka, ke které jsem se někdy nechoval hezky a já to vím a je mi to líto. Vlastně ani nevím, proč ti to tady říkám, když stejně spíš," podle tónu si myslím, že se pousmál. ,,Co to se mnou provádíš? Jsi taková tajemná a já chci o tobě zjistit víc, ale tím, že by si tady ještě zůstala by nedopadlo dobře. Nelituji toho co se stalo v obyváku, ale vím, že to bylo poprvé a naposled. Chci tě ochránit, zkrátka tě dostat z tohoto hnusného světa.

_____________________

Chci se vám omluvit, že jsem pár dní nevydala žádnou kapitolu, ale bylo toho hrozně moc. Škola a pak další starosti. Ale chci vám strašně poděkovat za votes, komentáře a reads!!! Vy mě posouváte dál❤

Co říkáte na první chvilku Louise a Monique? Chtěla jsem počkat tak pár kapitol, ale co už :D Snad se vám to bude líbit :) Budu moc ráda, kdybyste mi zanechali nějaký komentář!

Jinak mám objednaný nový cover, ale nevím, kdy ho budu mít. Snad brzy :) Ta holčina je moc šikovná, takže se strašně těším :3

Další díl doufám vyjde brzy :) papa :*

Gabulihoran❤