Jmenuji se Eren Jeager, je mi 15 let a sem profesionální atlet. Atletika mě baví už od dětství a je to celkem sranda i teď. Atletice se, jak sem už říkal, věnuju dlouho a nikdy se nestalo, že bych se před nějakou výzvou zastavil. Vždy když přišel nový cvik nebo něco, co sem neznal, nestalo se mi, že bych se lekl a radši se na to vykašlal. Vždy sem šel do všeho po hlavě a tohle nebyla výjimka. Ale najednou přišla zranění a já měl strach. Ale i tak sem to nevzdal. Nechtěl sem to vzdát, i když sem měl párkrát pěkně namále. Ale i tak tu byli lidi (respektive člověk) který mi zakazoval to vzdát. Já poslechl. Na začátku jsem neměl proč ani pro koho bojovat. Otec neměl rád, když sem dělal atletiku. A máma se mě povzbudit snažila, ale i tak mi to nepomohlo. Byla tu i má sestra a nejlepší kamarád, ale ani to nepomohlo. Pomalu sem začínal upadat do deprese, měl sem strach a říkal sem si, že se radši na atletiku vykašlu. Že to i tak nepůjde. Ale nakonec mě na nohy dostal až můj doktor, nebo spíš praktikant, který mi ukázal, že když nechci bojovat pro ostatní, měl bych bojovat aspoň pro sebe a za to co chci. A že když něco chci...nemám to vzdát. A to samé radím vám. Když něco chcete, nesmíte se bát, musíte jenom chtít. A pak dokážete něco, o čem jste si mysleli že dokázat nikdy nemůžete.
~Vím že je to kratičký prolog ale i tak :) tohle mi prostě stálo za napsání :D A první díl se budu snažit dodat co nejdřív :) A na obrázku je Eren~
ČTEŠ
Síla dostat se zpět na vrchol /PROBÍHÁ KOREKCE/
RomanceTenhle nápad sem dostala,po tom co sem si pustila pár částí z filmu "Síla zvítězit" a tak mě napadlo...hej,co z toho udělat povídku? Takže teď píšu něco na ten styl,protože ten nápad mi prostě nedá abych to nenapsala. Bude to něco na styl toho filmu...
