"Zlatíčko, já taky původně chtěla něco úplně jiného. Ale rozhodnutí, že půjdu na medicínu, bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě," přednášela paní Larset předem nacvičenou řeč. San obrátila oči vsloup. Nebýt toho, že viděla svou matku cvičit před zrcadlem tento proslov a povzbudivé výrazy, tak by jí asi uvěřila. Ale když to vypadá, že nedokáže vlastní dceři říct něco od srdce bez urputné přípravy, tak to je špatné.
"Brzy půjdeš na vysokou a já si myslím, že by ses měla ubírat stejným směrem jako já. Na medicíně se budeš mít mo-" začala zase mluvit.
"Já nechci na medicínu," skočila jí do řeči San. "Já chci na hudební školu!"
"Sandro," začala varovně paní Larset. San se zamračila. Nenáviděla jméno Sandra. A San bylo lepší, než aby ji oslovovali jejím pravým jménem.
"Půjdeš na medicínu a hotovo. Konec diskuze. Žádné námitky," dodala, když San rozhořčeně otevřela pusu. Nasupeně se zvedla ze židle a vydala se ke svému pokoji.
"Dobrou noc, San," zavolala za ní matka.
"Dobrou noc, matko," zavrčela San naštvaně. Ta si jí ale moc nevšímala a raději si uvařila čaj.
San se svalila se na postel, na uších sluchátka. Poslouchala zrovna novou písničku od Hammerfallu, když k ní bez zaklepání vtrhla její sestra. "Co chceš?" zavrčela San. "Maminka ti dovolila večeři. No není ona hrozně hodná?" ušklíbla se. "To mám teda radost. Teď buď tak laskavá a vypadni, Adele," vyhodila ji. Vyplázla na San jazyk a odporoučela se z pokoje. San se zvedla na loktech a zadívala se na svou sbírku cédéček. Povzdychla si a sešla po schodech do kuchyně.
"Ahoj," usmál se na ni pan Larset. "Ahoj," zamumlala pozdrav.
Naložila si na talíř dva chleby s pomazánkou a odešla do pokoje. Tam si sedla na postel a vzala si tužku a papír. Chvíli okousávala konec tužky a pak napsala pár řádků těžko čitelným písmem:
Mami, tati, Adele,
jdu si splnit sen, který mi nejste ochotni dovolit a ve kterém mě nejste ochotni podporovat. Uvidíme se na turné, které naše kapela povede po celém světě. Přestože mě nedostatek důvěry přinutil opustit dům, tak budete mít zamluvené lístky v první řadě.
Vaše San
Papír přeložila napůl a položila na postel. Popadla batoh a nacházela do něj všechny peníze co měla, oblečení, sluchátka, mobil i s nabíječkou, pár cédéček a opatrně vzala své klávesy a elektrickou kytaru. Budou se hodit, napadlo ji. Ještě si k tomu přibalila deku a jednou pronikavě hvízdla. Její kamarádka v domě hned naproti se vyklonila z okna a tázavě se na San podívala. "Pojď pod okno," zašeptala San. Alys přikývla a vyskočila z okna přízemí. Přiběhla až k jejímu oknu a zběžně prohlédla Saniny věci.
"Co to děláme?" zeptala se zvědavě.
"Utíkáme," odvětila San. "Založíme si kapelu, o které jsme vždy snily. Zabal si věci a napiš rodičům vzkaz, že jdeme. Teda, jestli se mnou jdeš," dodala. "Tys myslela, že bych s tebou nešla?" zeptala se jí Alys pobaveně už napůl cesty k oknu.
Takže, první díl, nebo spíš takový začátek, je na světě. Budu ráda za každé hlasování či komentář :)
Pája ;) :)
ČTEŠ
The Star of Metal
Random"San, stůj. Nemá to cenu." Odhodlaně k němu obrátila hlavu. "Všechno má svou cenu. Za všechno musíš být ochoten zaplatit. Jestliže jsi zkrachoval po prvním nezdaru, nevím, jak hodláš přežít."
