V zajetí otce...

20. kapitola

Když mě druhý den ráno pustili z nemocnice, už na mě před vchodem čekal John a spolu s ním i onen policista, co mi oznamoval otcův útěk. ,,Ahoj kotě" řekl John a objal mě. ,,Ahoj" odpověděla jsem mu. ,,Dorý den slečno Greenová, potřeboval bych s vámi mluvit v soukromí." promluvil na mě policista. ,,Dobrý den, jistě, žádný problém, John na mě počká v autě." ,,No víte spíš bych byl radši, kdyby jste se mnou odjela na stanici a cestou si pro mluvíme, domů Vás pak odvezu." ,,Dobře, jed domů Johne, pak se uvidíme." John se se mnou trochu nejistě rozloučil a odešel. ,,Tak pojďme" řekl ten policista. Otevřel mi spolujezdcovi dveře a pak sam nastoupil. ,,Mám pro Vás malé překvapení slečno." řekl a rozesmal se, v tom se smích ozval i ze zadního sedadla. Prudce jsem se otočila. "Ahoj dceruško, jsi ráda, že mě vidíš?" ...Vzadu v autě sedel můj otec.

Pro mou jedinou skvělou čtenářku. 💕