Svázaná

3.

"Děláš, jako bych tak chodila každý den." 

"Ne máš pravdu. Chodíš ob den a bez kluka," začala mě čím dál tím více vytáčet, "voď si sem koho chceš, ale nikdy ne na mol. Nebudu už nikdy víc vyhazovat tvého na mol kamaráda!" křikla jsem po ní a odešla jsem do pokoje. 

Vpadla jsem do peřin a jen jsem ležela a nechala proudit všechny myšlenky. Pak jsem uslyšela Lauru, jak někomu volá. 

"Křičela zase po mně ta pinda. Nesnáším ji. Lepší spolubydlící by si člověk nemohl přát. Dnes jsem nešla do školy, protože mi bylo blbě a pořádně jsem si to od ní vyžrala." Byla naštvaná. Dobře jí tak, já taky. Kdyby věděla, že se po mně sápal její kamarád, či přítel. Těžko říct, kdo to byl. 

"Přijdeš? Jo budu ráda."  Doufám, že má přijít někdo jiný. Toho kluka nechci v životě vidět. A jestli ano, vyhodím ho. Byla jsem stále docela dolámaná a ospalá. Vytáhla jsem telefon a vytočila jeho číslo. 

"Marku? Ahoj. Prosím tě nemohl by ses stavit?"  Mark byl dlouhodobý kamarád, který tu byl vždy pro mě. Jednak jsem potřebovala někomu říct, co se v noci stalo a jednak studoval na maséra. Skvělá kombinace. Za půl hodiny zvonil a já jsem mu šla z vesela otevřít, protože jsem se na něj těšila. 

"Vítám tě v doupěti," pronesla jsem se smíchem a Mark se začal smát. 

"Ahoj. Nějaké zvláštní opatření ke vstupu?" vážně se na mě podíval. S vážnou tváří jsem se zamyslela.

"Hmm nejspíše ne," ušklíbla jsem se a pustila ho dovnitř. 

"Dáš si něco?" 

"Co ta přehnaná milost?" udivil se a já jsem po něm střelila vražedný pohled. 

"Jako bych na tebe nebyla milá vždycky," odvětila jsem dotčeně. Přistoupil ke mně a chytl mě za rameno. 

"Já vím, jsi přece vždycky."

"Tu ironii sis mohl nechat," podotkla jsem a šla jsem do pokoje. Následoval mě a jak se zavřel za sebou dveře od pokoje tak mě objal. Nejprve jsem myslela, že ucuknu,  ale potom mnou projel pocit bezpečí.
"Celá se chvěješ," špitl ke mně.
"Už tolik ne," šeptala jsem. Konečně jsem se cítila klidnější.
"Stalo se něco?" starostlivě se zeptal. Jeho sevření začalo pomalu povolovat, ale já jsem se k němu přitiskla ještě víc.
"Laura přišla v noci opilá-"
"Nic neobvyklého," skočil mi do řeči. Káravě jsem se na něj podívala.
"Promiň," omluvil se a sklopil zrak.
"A nepřišla sama. Přišla s klukem." Nechápavě se na mě díval, jakoby si říkal: Kde je problém?
"Odvlekla jsem Lauru do pokoje a on se na mě začal lepit," řekla jsem rychle a pak jsem zabořila tvář do jeho ramene. V očích se mi začaly hromadit slzy.
"Udělal ti něco?" měl v hlase strach. Určitě ho to napadlo. Není hloupý, aby si neuměl dát dvě a dvě dohromady.
"Chtěl. Já se bránila,"  ztrácel se mi hlas, jako bych o něj přicházela a za malou chvíli bych se měla stát němou.
"Už je dobře, neboj," konejšil mě. Já jen pokyvovala hlavou. Kousek ramene měl smáčený od slz, ale mně se nechtělo opustit jeho objetí.
Zbytek večera jsme se dívali na film. Já jsem se konečně uklidnila. Kolem deváté odešel. Jakmile jsem zavřela za ním dveře, všimnula jsem si pánských bot u botníku a chichotaní z jejího pokoje. Pokročila jsem rameny a šla jsem se obléct do pyžama.
Marek je skvělý kluk. Ale...právě tito kluci končí, jako nejlepší kamarádi. U něj to nebylo jiné. Rozuměla jsem si s ním moc dobře, ale byl to spíš takový kluk do nepohody, který mi pomůže a já jemu vždycky taky. Nic víc, nic míň.
Kolem desáté jsem usnula. Pořád jsem slyšela hlasy z vedlejšího pokoje, ale bylo mi to jedno. Ona nebude vyspana do školy. Pokud tam vůbec půjde.
Najednou jsem ucítila něčí ruku na svém rameni. Leknutím jsem procitla.
"Pšt, kočičko, nelekej se," hlas jsem poznávala. Byl to on. Rychle jsem se začala zvedat z postele, ale on mě k ní přimáčkl a druhou rukou mi zacpal pusu. Cítila jsem se bezmocněji, než předchozí noc. Krev mi tuhla v žilách a na prsou jsem si nesla neznámý tlak. Chtěla jsem křičet o pomoc, ale nemohla jsem. Zbývalo mi jen čekat a plánovat, jak utéct.
-
Tak další díl je na světě, snad se bude líbit. 😊 Krásný den. 😊