Living with monster

His son

Když jsem psala SMS, ruka se mi klepala jako nikdy v životě. Pomalu jsem vyťukávala text do telefonu. Byla jsem tak nervózní. Nevěděla jsem komu to přijde, jak na to ten člověk zareaguje, jak mi může pomoct. Vedle mě ležel soupis dluhů. Schválně jsem ho tam položila. Dodával mi odvahu. Pokud jsem někdy potřebovala pomoct, bylo to teď. Konečně jsem SMS dopsala. Milionkrát jsem jsi ji přečetla, dokuď jsem si nebyla jistá její dokonalostí. Až po té jsem ji odeslala.

Dobrý den,
Jmenuji se Park Sarang. Jsem dcera paní Park SungJi. Nevím jestli jsi ji pamatujete, ale pevně v to věřím. Předtím než moje matka skonala, zanechala mi vaše číslo. Řekla mi, že mi pomůžete, pokud se někdy ocitnu v nelehké životní situaci. Bohužel taková chvíle právě nastala. A proto se na vás obracím, s žádostí o pomoc. I když nevím jestli mi dokážete pomoct, moje matka v to věřila a to už je důvod se s vámi setkat. Budu velmi ráda, pokud se mi ozvete.
Park Sarang

Držela jsem mobil a čekala. Asi po dvaceti minutách mi přišla zpráva.

Pan Kim potvrdil schůzku.
Dostavte se zítra ve 12:00.
Adresa :Gangnam 0333/09
Pan Kim vás bude očekávat.

Nevěděla jsem jak mám na to reagovat. Cítila jsem že ta schůzka mi změní život. Jen jsem netušil jestli k dobrému či špatnému.

Budík mě tentokrát ani nemusel budit. Byla jsem vzhůru už hodinu před ním. Když začal zvonit, už jsem snídala.
Šaty jsem vybírala asi hodinu. Né že bych jich měla tak moc, ale spíš jsem přemýšlela jaké by byly nejvhodnější. Přece jenom tahle schůzka je jako rande naslepo. Jen tady jde o mnohem víc.
Nakonec jsem se rozhodla pro květovné šaty. Tím se nikdy nic nezkazí.

Vyrazila jsem akorát. Tentokrát jsem musela jet autobusem. Nasedla jsem a pozorovala, jak se mění okolí. Bydlím v chudší části Seulu,ale tam kam jsem jela....To byla úplně jiná liga. Autobus zastavil a já vystoupila. Ulice tu byla rušná, ale to se dalo očekávat. Vydala jsem se směrem k obytné části Gangnamu. Připadala jsem si jako v jiném světě. Našla jdem dům s popisných číslem 0333/09. Brada mi málem spadla až na zem. Ten barák byla velkej asi jako ulice ve který bydlím. A to jsem viděla jen kousek, jelikož byl obehnaný vysokou stěnou. Přišla jsem ke dveřím. Nemusela jsem zvonit, u brány měl postaveného člověka.
,,Dobrý den. Jmenuji se Park Sarang..."
,

,Pojď ten dál, pán Kim vás již očekává."
Šla jsem tedy za tím mužem. Ten mě odvedl přes zahradu(nebo spíš park) až dovnitř. Tam si mě převzala jaká si ženská. Ta mě zavedla do nejvíc luxusní kanceláře, kterou jsem kdy viděla.

Paní mi ukázala na sedačku, kde jsem se pohodlně usadila. Byla tak pohodlná. Možná mě na ní nechá spát. Ikdyž se vsadím, že pronájem takový sedačky, by vyšel dráž, než můj byt.

Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil postarší muž. Vypadal důležitě, ale zároveň měl sympatický obličej. Rychle jsem se postavila a uklonila se.
Když mě muž uviděl, zastavil se a podíval se na mě. Né, přímo mě probodával pohledem. Začala jsem se kontrolovat, jestli jsem se někde neumazala, ale všechno se zdálo v pořádku.
Po chvíli se muž usmál a pronesl:,,Neuvěřitelné." A šel si sednout za svůj stůl. Já, stále zaražená na místě, jsem se otočila:,,Můžu se zeptat? Co je neuvěřitelné?"
Muž se jen usmál a ukázal na místo naproti němu.
,,Víte, když jste mi včera napsala, nevěřil jsem. Ale když vás zde vidím, je mi jasné, že musíte být její dcera."
,,Takže si na mou matku vzpomínáte?" zeptala jsem se.
,,Tss...Kéž bych si jen vzpomínal."
,,A jak jste se s ní znal?" vychrlila jsem další otázku. Připadala jsem si trochu drze, ale když šlo o mamku, byla jsem vždycky taková.
,,Původně jsem se znal s tvým otcem. Byli jsme kamarádi na střední. Na univerzitě jsme pak potkali tvoji matku. Byli jsme nerozlučná trojka. Na konci univerzity před námi stalo velké rozhodnutí. Oba jsme tvoji matku....Ash...neříká se to snadno, zvlášť když teď mám již jinou ženu...ale byli jsme do ní oba zamilovaní. Dohodli jsme se že jeden ji vyzná lásku a druhý utře. Vedli jsme o to spory dlouhé dny a noci. Nakonec mě ale můj děda dal nabídku. Buď mi odkáže celou svoji firmu, ale musím si vzít jím vybranou ženu a nebo budu chudý jako moji rodiče. Já si vybral peníze a tvůj otec dostal lásku.
Ikdyž jsem se nakonec se svojí ženou splodil svého milovaného syna a na svůj životní styl si nemůžu stěžovat, není den kdybych aspoň trochu nezalitoval toho, čeho jsem se vzdal. Tvoje matka byla výjimečná žena. A ty podle všeho budeš stejná. Kam vůbec chodíš na školu?"
,,Do té nejlepší v Seulu." usmála jsem se.
,,Neříkej že nakonec ten starej pardál ještě zbohatl."
Sklopila jsem oči. Takže on to o tátovi neví.
,,Táta umřel. Ještě dřív než máma. Na škole jsem díky stipediu."
Pan Kim se podíval z okna:,,Takže i tvůj otec? Čas tak letí....Takže ty jsi na stipendium? Musíš být vážně chytrá. Chytrá a hezká. Přesně jako tvoje matka."
Usmála jsem se. Bylo to hezké slyšet.
,,Ale psala jsi mi že jsi v nelehké životní situaci. Co se stalo?"
,,Naše rodina nikdy nezbohatla. Smrt otce nás málem přivedla na mizinu a po smrti matky žiju jen z důchodu babičky. Mám dvě brigády, ale když se sečtou všechny výdaje na školu a jídlo, už mi nezbývá na nájem. Vím, že je to blbé, vidíme se poprvé v životě, ale je to opravdu nutné. Potřebuji půjčit nějaké peníze.....slibuji že vše vrátím. "
Čekala jsem na odpověď, když v tom nás vyrušila pokojská.
,,Mladý pán dorazil. Přejete si s ním mluvit?"
,,Vlastně ano. Napadl mě skvělý nápad. Sarang vyřešíme tvoji situaci ale nejdřív se seznam s mím synem."
Usmál se na mě pan Kim. Já se na něj nechápavě podívala, ale v tu chvíli se otevřeli dveře a já překvapení spadla že židle.
,,Co tady děláš?" řekli jsme oba najednou.

_______________
Yo guyzz!
I am back!
Tak co říkáte? Kdo je záhadný syn a jaké pikle kuje pan Kim?
Teď snad budu přidávat aspoň trochu pravidelně. Určitě se pokusím jednou do týdne.
Love ya ♥ ♥ ♥
(obrázek pro zasmátí)