2. prosince 2015
Probudila jsem se v 7:17 ráno. Nikam jsem nespěchala, šla jsem si tedy dát sprchu. Pustila jsem si písničky a unášela se pocitem ranní sprchy. Po sprše jsem se oblékla a šla dolů do kuchyně, pozdravit mamku a Mikeyho. Udělala jsem si ke snídani vajíčka s opečeným toastem.
,,Lizz? Včera večer si něco říkala o stěhování.. Ty se chceš stěhovat? Kam?" zamyslela jsem se nad tím. Já jsem jí to včera řekla? Musela jsem pak hned usnout, nepamatuju si to.
,,Noo.."
,,Hele už musím do práce, popovídáme si o tom odpoledne, až přijdeš ze školy. Mika vezu do toho 'ústavu' , jak tomu on říká. A táta doma nespal, tak tu budeš teď sama. Jdi včas do školy, na omluvenku ti prdim. Čau" práskla dveřma. 'Ahoj' zamumlala jsem si pro sebe. Zabrněl mi mobil v kapse. Zase to číslo.
'Dobré ráno:) jdeš do školy?'
'Ahoj,jo jdu. Proč se ptáš?'
'Jen tak.. Jak se ti spalo?'
'Celkem fajn, ale děsíš mě. Nevím, kdo jsi.'
'To nevadí:)'
'Vadí.'
'Proč? Nevíš, jak si mě máš uložit do telefonu?'
Hahaha. Snídal vtipnou kaši? Koukla jsem na hodiny. Bylo 8:35. Došla jsem si do pokoje pro tašku, v lednici jsem si vzala svačinu a dala to do ní. V šatně jsem si vzala už zimní budnu přes půl zadku. Bylo celkem teplo, asi 2°C, na to že byl prosinec, vzala sem si k tomu černé airmaxy. Měla jsem na sobě boyfriend džíny s dírou přes koleno a půl stehna, další menší díry a roztrhané nitky všude kolem. Vzala jsem si k tomu černé tílko s volnou bílou mikinou. Popadla jsem batoh, pennyboard, sluchátka rovnou do uší a šla jsem. Cestou mě míjelo dost aut. Nějak jsem nespěchala, vyučování začínalo až za 20 minut. Po pravé straně byl obchod, došla jsem si pro pití a první sušenku, která mi přišla pod ruku. Až u kasy jsem si všimla, že jsem si vzala perlivou vodu místo neperlivý. Omluvila jsem se a šla ji vrátit zpět. Někdo mě vzadu stopoval. Šla jsem se podívat dozadu za regál, ale ten člověk už odcházel z obchodu. Když jsem se ale vracela k pultu, ještě se na mě otočil, ale hned zahnul, abych na něj neviděla.
Zaplatila jsem u pokladny pití se sušenkou a šla jsem. Do hodiny zbývalo 11 minut, šla jsem už rovnou do školy. Do skříňky jsem si dala penny a přezula si boty na školní obuv. Měla jsem bílé crocs. Všude byly pomalované a popsané. 'Riley má dnes vlasy jako Michael Jackson' .. 'Eliza Líza' .. 'Eliz Reston💕' .. 'R&E' a podobné poznámky. Ale na ani jednu z nich jsem si nepamatovala.
Riley nebyl ve škole, ostatně jako každý den od mého návratu z nemocnice do školy. Jeho místo bylo pořád prázdné. Popsaná lavice lihovým fixem bez jeho hozené tašky přes půl lavice a věčně rozsypaného 'penálu', jestli se tomu tak dalo říkat. To nebylo ono.
Kdybych řekla, že mi nechybí, lhala bych.
ČTEŠ
MY EVERYTHING
Подростковая литератураPo dlouhé době ke mně promluvil venku, když jsem seděla venku před barákem. Nevěděla jsem, jestli mám být ráda, že se se mnou baví, nebo ne. Zněl tak tajemně, až mi naskočila husí kůže. Nevěděla jsem, co říct. Zaujal mě jeho řetízek, který se mu na...
