Egoista a Workoholička (Tom Hiddleston FF)

Slovní bitva

Doma u Carly

Hezky si spím a najednou mě začne budit otravný zvuk telefonu. Podívám se kolik je hodin. Je teprv pět ráno, normálně bych spala ještě dvě hodiny. Na displey je na psano Rejža (Joss Whedon), super.

Zvedám telefon se slovy: "To jsem vám už tolik chyběla, že mi voláte v pět ráno." přišlo mi to vtípné a taky vím co si můžu dovolit.

"Velmy vtipné Sloanová, jen jsem vám chtěl říct jednu dobrou a jednou špatnou zprávu." na to kolik jw hodin, tak zní energicky. ale stále jsem naštvaná, že mě musí kvůli takovým věcem budit.

"A to mi kvůli takové věci musí te volat teď?" témeř zakňourám

"Bohužel slečno Sloanová, tyhle novinky pro vás obnášejí menší." jen co to dořekne, zakňučím víc

"Dobrou zprávou je že už si nemusíte dělat starosti herce na roli Lokiho, čímž se dostáváme k té špatné zprávě, musíte ihned zajet za panem Hiddlestnem a dát mu podepsat smlouvu, že bude pro nás pracovat." jméno Hiddleston řekne téměř s odporem

"Nepřijde mi že ta špatná zprávě je až tak špatná." povím ospale do telefonu, přičemž si i zývnu

"Jsem rád, že to bere optimisticky. A bez toho podpisu nemusíte chodit do práce, prosím neber te to jako vyhrožovaní, ale spíše jako varování. Faxem vám pošlu smlouvu a adresu kde bydlí." říká přísným hlasem který mě dokonale probudil.

"Neboj te pane, já vám tu smlouvu donesu." řeknu energicky a tím náš hovor končí

Došourám se do kuchyně kde si dám šálek kávy, otevřu knížku která leží na kuchyňském stole. Její název je Pýcha a předsudek od Jane Austinové. Když vydrží te první stoch stránek tak se to dá i číst. Zaslechnu zvuk faxu z pracovny, vyjedemy smlouva a adresa. Nečakala bych, že Hiddleston bude bydlet od demě jen deset kilometrů. V tom případě si nebudu brát auto. Chystám batohdo kterého hazím tenisky a smlouvu. Adresu si zapamatuju. Na ránu mu nevadí to, že se musím oblíct, ale to že se musím učesat. Vlasy si stáhnu do jednoduchého culíku. Převlíkám se do sportovních legín, trička a mikiny. Batoh beru do jedné ruky a do druhé beru ze skříně kolečkové brusle. Zamykám za sebou dveře, posadím se na schody od verandy a nazuju si svoje inlajny. cesta je bezproblémová.

U domu Toma Hiddlestona

U jeho domu jsem ani ne za deset min. Projistu se přezouvám do tenisek, kdyby mě pozval do vnitř. Nebudu mu přeci jezdit po bytě. Inlajny hazím místo tenisek do batohu. Jeho dům vypadá celkem moderně, otvřu si branku a dojdu ke dveřím. Už sahám pozvonku abych zazvonila, když v tu chvíli se dveře otevřou a překvapeně na mě kouká Tom Hiddleston oblečený v teplákovce. Teď mi to došlo, četla jsem někde, že chodí ráno běhat.

"Dobré rano..." pozdravím ho, ale než stihnu dodat proč jsem přišla tak mi skočí do věty.

"Hele je pěkné, že si schceš s semnou zaběhat holčičko, ale pochybuji, že udržíš moje tempo." řekne mi "dokonalý" pan Hiddleston

V hlavě se ukldňuju, že se nenácham vy točit nějakým náfukou. Ale holčičko mi naposledy řekl taťka když jsem odjížděla z Ameriky, od té doby mi nikdo tak neřekl. "Pane Hiddlstone, jsem tady pracovně. Měla jsem zaúkol vám osobně donést smlouvu jenž se týká toho, že budete hrát Lokiho v Avengers." nečekala bych, že řeknu v tuhle raní hodinu tak dobrý proslov. V duchu se za to poplácám po rameni.

Měří si mě svým otravný pohledem. "Dobře, já to podepíšu..." to mi stačí na to abych začala vytahovat smlouvu a propisku, když v tom: "počkej holčičko, nenechala si mě domluvit."