Omlouvám se , že je kapitolka kratší - je to jen na začátek. Příště již bude plnohodnotná kapitola.
On: Jmenuji se John Smith, je mi asi ještě 17, ale sám nevím, jestli je to pravda. Narodil jsem se 3. 8. 1998, stejně jako moje láska, která mi otevřela oči. Už od narození jsem jiný než ostatní. Mám dvě srdce. Lékaři mě chtěli zkoumat, ale naštěstí si mě osoba, kterou dnes oslovuji "mamka", vzala k sobě. Ano, jsem adoptovaný. V mém stavu to ani jinak nejde... Vím že nepřicházím z téhle planety. Další mou zajímavostí je, že všude slyším tikot hodin. Od určité chvíle si říkám Doctor a považuji se za Pána času. Nevím, jestli jsem sám - poslední, nebo jestli jsem jen od své rasy z nějakého důvodu odloučen...
Ona: Mé jméno je Sophie Swinburne. Pro celý tento příběh a vlastně i pro všechna naše dobrodružství jsem nepodstatná. Narodila jsem se 3. 8. 2000, takže je mi pravděpodobně 15, ale nemůžu to říct se stoprocentní jistotou. Ani jeden z nás neví náš reálný věk... Mám ráda rockovou a metalovou hudbu, nejčastěji z minulého století. Hraji na klavír, na kytaru a někdy v budoucnu bych chtěla zkusit i housle. U svých vrstevníků nejsem oblíbená. No, a taky jsem pravděpodobně ten nejprůměrnější "člověk", kterého kdy poznáte...
John se napřímil a odfrkl si. Tohle už nahrávali snad po sté a bylo to pořád to stejné dokola! Vadilo mu, co si o sobě Sophie myslí. Zapl si své kanárkově žluté sako a poodkročil od velké, stříbrné desky, která by se dala popsat jako prazvláštní ovládací panel. Natěšeně se usmál. "Tak co? Kam poletíme?" Zeptal se. Sophie se jen ušklíbla a zatáhla za pár páček...
ČTEŠ
Kód 23 [Kód Lásky]
Hayran KurguPříběh mladého, nebo naopak možná i dost starého cestovatele časem ztraceného v 21 století, který potká mladou pozemšťanku, která však vůbec nemusí být ze Země. On ztratil paměť a ona je klíč ke všem jejich dobrodružstvím. Jejich láska je táhne výš...