Kód 23 [Kód Lásky]

Změna plánu

Místnost, ve které byli, se jemně otřásala. Po malé chvíli otřásání ustalo. Sophie se rozběhla k něčemu, co vypadalo jako mohutné měděně hnědé dveře. Její milovaný však stál pořád na místě. "Děje se něco, Johnny?" Zeptala se trochu zaraženě. Zavrtěl hlavou a dál se věnoval pár tlačítkům před sebou. "Chci to donahrát, než se zase vrhneme do nějakého nebezpečí... Vzpomínám na minule... Ty věci, co vypadali jako Dalekové mě vážně překvapili. No jo... Všechno zase není tak reálná jako TARDIS..." Usmál se. "Jen tak pro jistotu, kdyby se mi něco stalo..." Dodal. Popoháněl ji ke dveřím, ať jde, ale čím víc to dělal, tím víc se akorát vracela k panelu. "Budu tady s tebou, celkem mě zajímá, co všechno tam chceš nahrávat..." On jen kývne ale po chvíli dodá. "Řeknu svůj pohled na pravdu. Nepřerušuj mě, prosím." Ona se jen ironicky usměje. 

John už jen zmáčkl pár tlačítek a sedl si do křesla stíhacího opodál. Sophie si sedla na něj. On se usmál, objal ji a začal zase diktovat...

Zaznam č. 2:

Od svého mládí jsem nebyl nijak zvláštní, až na srdce. Na základce mě šikanovali, ale když  jsem šel na střední, vše se změnilo.

Pár jedinců jsem již konečně mohl nazývat přáteli. Víte, jak vám rodiče říkají, aby jste si s nikým cizím nepsali na sociálních sítích? Tak to jsem někdy v té době udělal. Tím tehdy cizím člověkem byla Sophie. Přidal jsem si ji do přátel a asi týden jsem to nechal plavat, ale pak mi to nedalo a musel jsem ji oslovit. "Oslovila jsem já tebe." "Není to jedno?" No, na tom by asi nebylo nic zvláštního, ale já měl strašlivý pocit, že jí znám. Pár týdnu jsme si psali a já se začal měnit. Obarvil jsem si své kaštanově hnědé vlasy na šedo - prostě jsem se začal vnímat jako staršího. Asi po dalším týdnu se stalo něco neuvěřitelného, ale v mém případě dost reálného... Začal sem si jakoby vzpomínat na to, co se dělo v mé minulosti. Zprvu jsem to pokládal za svou fantazii; mám ji hodně bohatou, možná díky tomu, co všechno jsem zažil; ale podstatný detail byl, že se většinou jednalo o dost podstatné vzpomínky. Hodně lidí nevěří v existenci mimozemšťanů. Za to můžu částečně já sám. Chráním Zemi. Ani si nedokážete představit, kolik mimozemských druhů už Zemi navštívilo... Ale nevíte ani o jednom.

Ovšem zpět k mé minulosti... Tak to šlo pár dní, nepokládal jsem to za nějak zvláštní, ale Sophie mi neustále opakovala, jak je to důležité a i ona si začala vzpomínat. Také jsem začal zjišťovat, jak moc jsme si podobní. Od nejmenších detailů až po podstatné věci... Miluji ji...

Mimo záznam:

Sophie se na něm uvelebila a John nedobrovolně zavrněl. Spolu a šťastni usnuli. Ani jednomu nevadilo, že v kresle... Popravdě to oba měli rádi, cítili se tak být více u sebe. Teď však oba bloudili v bohaté říši snů a ani jednoho z nich by kdy nenapadlo, že by jim příští den mohl přinést nečekané problémy...

Pokračování příště