"Tak Meli, teď to zkusíme bez berlí, jo?" řekla doktorka a podala mi ruku, abych se mohla zvednout z vozíčku. "Fajn" řekla jsem a nadechla jsem se a pokoušela jsem se nevnímat bolest, ale po jednom kroku jsem spadla na zem. "Pojď, znovu" řekla doktorka a pomohla mi dojít k madlům. "Zkus to teď chvíli sama, musím si něco zařídit" řekla a nechala mě u madel. Snažila jsem se udělat krok bez madel, ale zase sem spadla. Najednou jsem viděla něčí ruku před mým obličejem. "Chceš pomoct?" zeptal se mě chlapecký hlas, když jsem se podívala na horu, viděla jsem toho krásného kluka do kterého jsem kdysi vrazila. "Jojo... prosím..." řekla jsem a podala mu ruku, pomalu mě vytáhl nahoru. Měl nádherné oči... "Co máš s nohama?" zeptal se mě, "Už dávno jsem spadla z koně a něco se mi stalo s pánví, ale bylo to v poho. A nedávno jsem spadla zas a už to úplně v poho není" řekla jsem a pak jsem dodala "A co tu děláš ty? Vypadáš v pohodě". Podíval se na mě a usmál se "Já tu mám na sportovním mámu, taky spadla z koně" řekl a znovu se usmál. "Nechceš pomoct? Chytim tě za ruce a pokusíš se udělat pár kroků" řekl a nastavil mi ruce, "Fajn" řekla jsem a úsměv jsem mu oplatila. Chytla jsem se za ho za ruce a pokusila jsem se o pár kroků, do nohou se mi začala linout neskutečná bolest, spadla sem. "Já se na to vykašlu!" řekla jsem naštvaně a bouchla jsem do země, "Nevzdávej to! Vstaň a znovu!" řekl trochu přísným ale sladkým hlasem. Vstala jsem a vnímala jsem jen jeho, bolest jakoby zmizela a já udělala několik kroků. "Když tu nejsem, tak ti to jde líp a nebo je to tady Danem?" řekla doktorka a pousmála se.
O 2 týdny později:
Šla jsem už jen s jednou berlí nemocniční chodbou, když najednou z jednoho pokoje vyšel Dan. "Už jedeš domů?" zeptal se mě, "Jo za chvíli pro mě přijede trenérka" řekla jsem a podívala jsem se na mobil, "Je mi líto, že se musíme rozloučit, určitě někdy zavolám. Budem se teď s mámou stěhovat do městečka Halleys, prej je tam stáj..." říkal Dan zklesle, "Počkej v Halleys bydlim já a trenérka co pro mě přijede tam má tu stáj" řekla jsem a usmála jsem se na něj. "Fakt? Tak to se brzo uvidíme Melis" řekl a mrkl na mě. Pak sem ho jen objala a poděkovala mu za pomoc.
"Meli!" slyšela jsem volat Kate, "Kate!" zavolala jsem na ní a slzy se mi vehnaly do očí, hned sem jí objala a ona mi vzala tašku. Naposled sem se rozloučila s Danem a vešla jsem s Kate do výtahu.
"Jestli mi řekneš, že nesmíš jezdit, tak fakt nevim co budu dělat..." řekla Kate a starostlivě se na mě podívala, "No neměla bych, ale prej když na to pujdu pomalu, tak neni problém. Kdyby to bylo na tom doktorovi tak sem asi do konce života na vozejčku." řekla jsem a obě jsme se začali smát.
