DHALE

Kapitola 2.

Dívala jsem se na bránu, kterou jsme měli proletět. Byl to kovový rám plný mihotající se fialovo-modré hmoty, která ve mně vzbuzovala určitou nejistotu a strach. Polkla jsem.

„Něco se vám nezdá, desátníku?" ozval se hlas nadporučíka Parkera, který se objevil vedle mě.

„Všechno v pořádku, pane," řekla jsem ztěžka a znovu střelila pohledem k bráně. Nemůžu mu říct, že jsem ještě nikdy nelétala.

„Doufám, že víte, co jsme si řekli," reagoval.

Jasně. Mám se chovat jako chlap.
Přikývla jsem. Parker kývl hlavou, čímž mi naznačil, abych se nalodila. Po kovových schodech jsem pomalu vyšla na palubu lodi. Všichni už byli připraveni k odletu. To znamenalo být zavřen v bílé průhledné rakvi s přívodem kyslíku. Vlezla jsem do posledního otevřeného tubusu a ulehla. Přistoupil ke mně technik – mužík v bílém plášti – a připoutal mi ruce a nohy. Pak vytáhl velkou injekční stříkačku plnou nažloutlé tekutiny a namířil mi ji ke krku.

„Co-"

„Šťastnou cestu," řekl a zabodl mi jehlu do krku.

*

„Budíček, Šípková Růženko." Otevřela jsem oči a uviděla Rhyema, jak mi odepíná pouta.

„Už jsme tam?" zeptala jsem se a posadila se. Mnula jsem si zápěstí, na kterých byly stopy po poutech.

„Ano. Jsme na letišti planety Dhale. Přesně ve středu města," odpověděl mi.

Okolo Země byly před dvaceti lety vytvořeny umělé planety - placky o velikosti menšího města. Mělo se tím předejít blížícímu se zalidnění Země. Dhale byla jednou z nich.

Rychle jsem zapadla na toalety, abych se převlékla a vyzbrojila. Potěšilo mě zjištění, že neprůstřelná vesta je odlehčená a skoro nic neváží. Do pouzdra jsem zastrčila Glock a za opasek zahákla granáty a slzný plyn. Samopal jsem si zavěsila na rameno a připojila jsem se k ostatním.

„Všichni se budeme držet pohromadě. Nestřílejte. Pohyb!"

Na Parkerův povel jsme vyskákali z lodi.
Letiště bylo zcela prázdné a brány neaktivní, což znamenalo, že sem nesměřuje žádná loď.

„Rhyeme, prozkoumej letiště. Owene – východ."

Oba pomalu odběhli za určeným cílem. Vyčkávali jsme, než se oba vrátili se stejnou zprávou: nikde nikdo.
Vydali jsme se ven z letištní haly. Před námi se rozkládalo město plné domů, obchodů, parků, ulic. Liduprázdných ulic. Všude bylo hrobové ticho, které bylo tak intenzivní, že bych raději poslouchala salvu z děl. To ticho nevěstilo nic dobrého. Všichni jsme tam stáli a pozorně sledovali umělý svět kolem nás, ale nikde se nepohnul ani lísteček.

„Kde, k čertu, všichni jsou?" zašeptal Rhyeme vedle mě.

Parker nasměroval dva vojáky k jednomu z domů. Pomalu se přiblížili k nejbližšímu z domů.

„Jsou zabarikádovaní," zaslechla jsem.

„Jsme jednotka Gama Theta z planety Země. Přicházíme v míru," zavolal jeden z vojáků. V domě ani v jeho okolí se nic nepohnulo.

„Zkuste další, " poručil Parker.

„Nic, pane."

„Vyražte dveře."

Chvíli trvalo, než se vojákům podařilo probojovat skrz barikádu z nábytku. Zanedlouho oba vyrazili z domu ven celí bílí.

„Co se stalo?" zeptal se Parker. Odpovědi se nedočkal, vojáci na něj jen vyděšeně zírali.

„Hartová, Ghoul - se mnou!"

Parker šel první a já s Rhyemem jsme mu šli v patách. Mezitím, co jsem přelézala barikádu, Parker zmizel v obývacím pokoji.

„Bože," ozvalo se odtamtud. Vyměnili jsme si s Rhyemem pohledy, překonali povalený nábytek a vběhli do pokoje se zbraněmi připravenými k palbě.

Na stěnách byly pověšeny jakési skleněné tubusy a v nich naložená lidská těla. Plavala v nažloutlé tekutině a zírala na nás dokořán otevřenýma očima.

„Proboha, vždyť jsou jak nakládané okurky!" zaklel Parker.

Rhyeme do jednoho skla na přední straně tubusu střelil, ale to zůstalo neporušené.

„Přestaň, těm už nepomůžeme!" okřikl ho Parker „Jdeme!"

Ti dva vojáci zatím vypověděli zbytku jednotky, co v domě viděli.

„Máme prohledat všechny domy?" ozval se návrh.

„Ne, tam nikdo nebude – aspoň ne v normálním stavu. Senzory nic nezaznamenaly. Jediný život byl podle nich jen ve školní budově, takže jdeme tam," řekl Parker.

„Život, ale jakého druhu?" ozval se někdo.

Parker se šelmovsky usmál. „Od toho jsme přece tady."

---
Takže druhá kapitola Dhaleu je tady :)
Ano, zase krátká. Na to se bohužel připravte - mám problémy psát dlouhé kapitoly, popisovat situace apod. Omlouvám se za to a doufám, že i přesto se vám Dhale bude líbit :)
M.