HP - Dramione // CZ ✔

22. To ne!

Draco

Musíme se odtud dostat, musím jí zachránit, musí se všechno napravit, já to musím napravit. Zachránit nás, zachránit jí. Pochopit, co všechno je vlastně pravda, a co není...

Byl jsem zahlcený myšlenkami, které v jeden jediný okamžik rázem zmizely. Když mým tělem projela řezavá bolest.

Hermiona

Pořád tomu nemůžu uvěřit.....Draco mě zachránil! A zabil svého otce, jen kvůli mně!!!
Prostředí okolo nás se rozplynulo a my se objevily v lese. Na místě, které už jsem čirou náhodou znala z mého předešlého útěku. Byla jsem pořád šíleně slabá, hladová, unavená. Ale přesto jsem cítila nějaký ten pocit, že mám ještě naději. Vždyť mě zachránil ON! Nevím, co si myslet. Jsem na něj pořád naštvaná, že mi lhal a nalákal mě do pasti... Ale na druhou stranu mi zachránil život...Ach jo, vůbec nevím, co dělat...

Vyhnala jsem ze své hlavy všechny myšlenky a otočila jsem svůj pohled směrem k Dracovi. Když jsem to však udělala, po zádech mi přejela husí kůže a srdce mi vyskočilo snad až do krku.
"Draco!", kvíkla jsem při pohledu na něj. Byl celý od krve a z nenadání se zřítil na zem.

"To ne, Draco! Ne ne ne ne ne...", mumlala jsem směrem k němu a dřepla jsem si. Vypadalo to, jakoby byl pořezaný. Příliš rychle krvácel. Začala jsem ztrácet zdravý rozum. Za normálních okolností bych určitě vymyslela nějaké kouzlo, které by ho uzdravilo, ale teď jsem nebyla schopná myslet. Sakra proč! Sundala jsem si mikinu a přiložila ji na jeho řezné rány na hrudi a břiše.
Sykl bolestí, nevypadalo to, že to dlouho vydrží. Srdce mi bylo jako o závod, když jsem viděla, že jeho víčka těžknou. Nakonec je zavřel úplně.

"Ne ne ne, prober se!" Křičela jsem na něho, všechen můj vztek vůči němu byl ten tam.

No tak, mysli Hermiono, mysli!!! Napomínala jsem se v duchu. 

"Nemůžu, nejde to. Nic mě nenapadá! "Zanadávala jsem omylem nahlas, ale Draco už mě stejně neposlouchal. Měla jsem pocit, že z toho omdlím. Zlej sen tohle to.
Ale můžeš, něco tě napadne. Jsi přece Grangerová!!! Okřiklo mě svědomí.

"Ne, jsem Potterová, zapomnělo jsi?" Hulákala jsem na svoje svědomí nahlas.  

To není žádný handicap, pořád jsi stejná. Stejná Hermiona, jako předtím, než jsi se dozvěděla všechno tohle!  Moje svědomí mělo pravdo, něco mě musí napadnout. Vždyť jsem nejchytřejší z ročníku!!

Musela jsem přemýšlet rychle, Draco ztrácel krev a s ní i šanci na přežití. A najednou mě to napadlo. Byl to ten nejhorší nápad v mém životě, ale tlačil mě čas, a tak mi moc přemýšlet nešlo.
"Hned jsem zpět, nikam necho...", chtěla jsem to doříct, ale pak jsem si uvědomila dvě věci. Za prvé - je v bezvědomí (neslyší mě), za druhé - v takovým stavu by moc daleko fakt nedošel.
Zatřásla jsem hlavou, abych se vzpamatovala, a rychle jsem se rozběhla asi 10, možná 15 metrů od něj. Už předtím jsem tam viděla růst rostlinky, které by mu mohly přidat trochu tak potřebného času.