Osudové lásky

36.Část

-Pohled Míši-

Ráno jsem se vzbudila a Péťa vedle mě ještě spinkal, tak jsem se zvedla a šla jsem do koupelny. Když jsem se vrátila, tak jsem se oblékla do džín s vysokým pasem a bílé košile. Připravila jsem snídani a tu jsem následně odnesla Péťovi k posteli a začala jsem ho pomalu budit, i když se mi moc nechtělo, protože tak roztomile spinkal. "Zlatíčko, vstávej" řekla jsem a Péťa otevřel oči a usmál se na mě. "Dobré ráno, jak ses nám vyspinkal?" zeptala jsem se s úsměvem. "Krásně, protože jsem spal vedle své princezny, která mě i probudila" řekl Péta a natáhl se ke mně pro polibek. "Tak to jsem ráda" řekla jsem. "Lásko, udělala jsem ti snídani do postele, máš ji na nočním stolku," řekla jsem. "Děkuju, princezno, seš úžasná." Řekl a snědl snídani. "Kam  dneska půjdem?" zeptala jsem se. "To nech na mně." mrkl na mě Péťa. "No dobře, já jen, že jsem se sice oblékla takhle, ale nevím, jestli je to vhodné, podle toho, kam půjdeme," řekla jsem s úsměvem. "Lásko, ty i kdyby si si na sebe vzala jenom pytel, tak budeš nádherná." řekl. "Ale nelži," řekla jsem "Nelžu. Dej mi chvilku, jen se obléknu a můžeme vyrazit, okej?" řekl. "Dobře" odpověděla jsem a rozcuchala jsem mu vlasy a pak jsem se už šla obout. Ještě jsem popadla kabelku s nejdůležitějšíma věcma a pak už jsem si na sebe akorát obula černé lodičky a jen čekala, kdy přilítne Péťa."Tak můžeme vyrazit?" zeptal se. "Ano" řekla jsem a vyšli jsme. Nejdřív jsme se chtěli stavit na kafe, ale já jsem řekla, že do Starbucksu už nejdu po včerejšku, tak Péťa nakonec zahnul do nějaké kavárny a já ho nechala, ať objednává on, protože se nechci zase hádat. Dali jsme si kafe a pak jsme vyrazili do města. Nejdříve jsme se šli podívat k Buckinghamskému paláci, kde to bylo opravdu krásné a samozřejmě nesmělo chybět ani milion fotek, které jsme udělali. Potom jsme se jen tak procházeli Londýnem. Skočili jsme si na oběd a pak jsme se šli podívat na Tower bridge. Byl už večer a já myslela, že půjdeme zpátky do hotelu, ale podle toho, co se právě děje, bych řekla že asi ne. Péťa mě chytil ta ruku a začal se mnou utíkat někam do neznáma. "Zlato, kam běžíme?" zeptala jsem se. "Nech se překvapit a poběž," řekl a mrknul na mě. Konečně jsme doběhli nočním Londýnem až na místo, kterým byl London Eye. "To myslíš vážně?" řekla jsem s úžasem "Ano, přesně tak." řekl Péťa. "A pojď už. Zaplatil jsem nám celou kabinku jenom pro nás." řekl Péťa. Já jsem se nestačila divit. "Zlato, to muselo bejt drahý... Dám ti za to aspoň tu moji polovinu..." řekla jsem. "No tak na to zapomeň! Pozval jsem tě sem a prostě platím!" řekl rázně Péťa a já jsem radši neprotestovala, protože když použije přesně tenhle tón hlasu, tak nemá cenu s ním o tom diskutovat. Nastoupili jsme tedy do kabinky a chvíli čekali. Za chvíli se to obrovské kolo rozjelo. A já jsem přistoupila k okénku a koukala jsem se na ten překrásný noční Londýn. "Wow..." Řekla jsem úplně ohromená. Péťa jen stál kousek ode mě a pozoroval mě. "Míšo?" řekl Péťa když jsme byli zhruba v polovině. "Ano?" řekla jsem ještě před tím, než jsem se na něj otočila. Ale když jsem se otočila, tak mi došlo jakou blbou otázku jsem položila. Péťa klečel na jednom koleni a koukal na mě. "Zlato, jsme spolu už celkem dlouho... Víš, že v poslední době jsme se sem tam i pohádali a všechno mě to hrozně mrzí, ale to tu teď řešit nechci. Miluju tě a už teď vím, že vždycky budu. Chtěl bych s tebou založit rodinu, probouzet se vedle tebe každý den a představovat tě po svém boku ne jako přítelkyni, ale jako mojí nejúžasnější ženu, a proto se tě ptám, prokážeš mi tu obrovskou čest a vezmeš si mě za muže?" řekl a já jsem tam v tu chvíli stála s otevřenou pusou. Po tvářích mi tekly slzy, ale ne slzy smutku, ale slzy dojetí. "ANO, ano vezmu si tě a moc ráda, taky tě miluju" řekla jsem mu a okamžitě jsem se mu vrhla do náruče. "Miluju tě" řekla jsem znovu. "miluju tě" odpověděl. V tu chvíli jsem byla snad nejšťastnější vůbec...

-Pohled Niki-

Když jsme po dlouhé cestě konečně v Rakousku vystoupili z vlaku, a po namáhavém, asi dvouhodinovém pátrání konečně našli náš zarezervovaný hotel, byli jsme po té téměř nekonečné cestě upřímně úplně mrtví. Takže když se nám podařilo vydrápat se do našeho pokoje, dokázali jsme si jen dojít na večeři, vybalit, a pak téměř okamžitě usnout. A když jsem tak přemýšlela nad tím, jak jsem unavená, nedokázala jsem si představit, jak to budu zvládat následující den, kdy vstáváme též brzo ráno, abychom vyrazili na nějaký zajímavý výlet na běžkách. Ty tři dny, které tady máme být, plánujeme strávit na běžkách, sjezdovkách... A třetí den, jak jsme se domluvili, bude absolutně odpočinkový - kdo by nevyužil různé lázně a masáže, když už jsou v ceně zájezdu - navíc to po dvou namáhavých dnech, které strávíme od rána do večera na nohou, bude skutečně fajn odpočinek...

Budík, který zazvonil v osm ráno, mě málem shodil z postele leknutím. Přesto myslím, že jsem byla poměrně vyspalá, protože se nám podařilo spát osm hodin. Snídani jsme měli dohodnutou na půl deváté, tak jsme se dali trochu do pořádku a vyrazili na jídlo, kterého bylo na stolech skutečně moc (že bychom to sami nesežrali). Po jídle jsme vyrazili na obchůzku kolem našeho hotelu, samozřejmě na běžkách. Oba jsme to sice jakž takž zvládali, ale Martin brzo zjistil, že vlogovat a při tom se pohybovat po svahu není tak jednoduché. Chvilkami jsme neustále padali, chvilkami se nám podařilo držet na nohou bez problémů. Za celý den jsme prošli několik kilometrů tras, přičemž jsme se zastavili asi ve třech hospodách, na které jsme cestou narazili. V jedné z nich jsme do sebe naházeli oběd a vyrazili na další cestu. Zhruba kolem páté jsme vpadli do hotelu a na našem pokoji natočili ještě jedno video k Martinovi na kanál, jednalo se o něco jako společný ask. Kupodivu natáčení i toho nejjednoduššího videa zabere přibližně dvě hodiny. V sedm, kdy se začínaly po hotelu rozdělovat večeře, už jsme, opět zcela urvaní, seděli ve společné jídelně.

(Niki): Vážení, omlouvám se všem, nebudu si tu vymýšlet nějaký výmluvy, že nebyl čas (i když skutečně nebyl), ale prostě sem napíšu i další úžasnou věc: jsem nehorázně líná. Takže ta doba, kterou jste čekali na novou část byla tak dlouhá v podstatě jen kvůli mně, protože jsem prostě, jak je uvedeno výše, příšerně líná... :D A teď k veselejším tématům. Tenhle příběh už má hrozně moc views! (2,7 K, blížíme se k 3K!!! :o No wow... :o ) Takže vám všem děkujeme a během několika minut čekejte jednu nabídku. :)