The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

11. Hodina "Etikety"

Ahoj :) vytlačila jsem ze sebe další kapitolu.... Tuhle kapitolu můžete klidně přeskočit, je to spíš něco na uvolnění nálady, doufám, že se u ní i zasmějete ;) samozřejmě napište vaše názory, co se vám líbí a co bych kdyžtak měla změnit. Teď už můžu snad jen dodat užijte si čtení!

Další den byl pro všechny obrovským překvapením, když jim profesor Brumbál o snídani oznámil, že pro dnešek zůstanou páté až sedmé ročníky ve Velké síni a budou se učit etiketě. Netrvalo dlouho a síň, která se od snídaně vyprázdnila, byla plná židlí seskládaných jako tribuny tak, aby uprostřed tvořily prostor, ne větší než famfrpálové hřiště.

Studenti si začali hledat místa a záškodníci si našli jedno moc hezké na vrchu jedné z postranních tribun, a tak projednou nebyli ve středu všeho dění.

"Všechno v pohodě?" zeptala se Adele bratra, než profesorka začala mluvit a on po ní ještě vrhl slabým úsměvem.

"Je možné, že se tuto školu navštíví studenti jiných škol, a proto je důležité, aby jste se uměli správně chovat. Jak se představíte, slečno Fortescue?" zeptala se dívky, ve které Adele poznala Alice, holku se kterou se srazila na chodbě. Ta se teď na profesorku nechápavě podívala a promluvila tónem, který jasně naznačoval, že to by mělo být snad jasné.

"Ahoj, já jsem Alice, a ty?"

"Já ne." odpověděl jí Sirius s úšklebkem na tváři a profesorka ho jen stěží dokázala ignorovat.

"Co se týče kultury jiných škol..." mluvila dál profesorka, ale pro tuhle pětici studentů její hlas zanikl v jejich vlastním rozhovoru.

"Viděli jste toho nového učitele Obrany proti černé magii?" zeptala se Adele a chlapci zborově zavrtěli hlavou s nevyřčenou otázkou, co je na něm tak zajímavého.

"Vypadá jako moc milý člověk." řekla s potutelným úsměvem.

"Adele Lupinová, ty před námi něco tajíš." pronesl Tichošlápek prorocky a dívka se zatvářila nevinně. Pak jako by je jediné slovo, co profesorka pronesla vrátilo do reality.

"Polibky..."

"Vážně řekla McGonagallová slovo polibky?" vytřeštil James oči.

"Možná bychom to věděli, kdybyste pořád nežvanili." konstatoval Remus a zděsil se, když se na Jamesově tváři objevil úsměv.

"Pamatujete si, jak Sirius učil Petra líbat?" zeptal se dvanácterák a Peter se ušklíbl.

"To si pamatuju, to bylo to s tím citrónem!" přitakal Remus a Peter se tvářil znechuceně, jako by si vzpomněl na něco, na co nechtěl.

"Nemůžu za to, nic lepšího jsem v té chvíli nesehnal a Sirius jasně říkal, že to nebude žádná slaďárna." obhajoval se chlapec.

"Ale to si špatně pochopil..." vysvětloval Sirius, ale pak to vzdal. "Jak to vlastně dopadlo?" dodal nakonec a sledoval chlapcům nešťastný pohled.

"Omluvila se mi, že líbat umim, ale že je to strašně kyselý a odešla." přiiznal se a James vrhl po Siriusovi uznalým pohledem.

"Ono na tom, co říkáš asi něco bude." uznal brýlatý chlapec a jeho černovlasý kamarád se zatvářil samolibě.

"Ne, že by mi na tom záleželo, ale dívá se po nás asi třetina učitelskýho sboru." varoval je Remus s frustrovaným pohledem a jeho kamarádi se rozhlédli po síni.

"Druhá třenina usíná a třetí je teď na svých hodinách, jen ať se staříci trochu pobaví." odmávla to Adele rukou, ale když se střetla pohledem s bystrými očky profesorky Přeměňování všechna odvaha ji přešla.

"Odvolávám to, fakt bychom měli mlčet." usnesla se nakonec a popojela na své židli dolů tak, že teď sotva viděla skrz řadu studentů před ní.

Nepatrnou chvíli byli slyšet jen tlumené rozhovory některých žáků a výklad profesorky, ale když se zeptala "Co byste dělali, kdyby vás zasypala lavina?" a na to jí Adele odpověděla: "Tak to jste v prdeli.", za což si vysloužila od bratra pohlavek, celá síň ztichla a všechny pohledy, včetně profesorských se upřely na ni.

"Jak jsme se vlastně dostali od pozdravu k lavinám?" zajímalo Siriuse, který asi jako jediný nebyl zaskočen dívčiným chováním.

"A ven!" zakřičelo hned několik profesorů naráz a pohledy viseli na pětici studentů, kteří se bez jakýchkoliv námitek zvedli a zamířili ke dveřím.

"Ty vážně umíš lidi probudit." konstatoval James a s úšklebkem otevřel dveře.

"Jak jsi na tom s tím lektvarem?" zeptal se Sirius cestou na pokoj a za to si vysloužil nesouhlasné pohledy svých kamarádů.

"Teď mám čas." odpověděl mu Moony a jejich kroky se za doprovodu všelijakých protestů stočili k prefektské koupelně.

Po skončení dvouhodinové přednášky, kde si vyslechli ty nejabsurdnější teorie a zkušenosti profesorů, se Lily po boku Becky a Caitlyn vydala ven z Velké síně. Její pocity se nedali ani trochu nedali srovnat s neutuchající atmosférou. Cítila strach možná i úzkost a jako by se urputně snažila vzpomenout si proč. A když už to tušila, nějaká její část tomu s myšlenkou "to nemůže být pravda" odmítla věřit.

Když se dostali do jedné postranní chodby naskytla se jim skoro až neuvěřitelná podívaná. Chlapec s dívkou, které ani jedna z dívek nedokázala dost dobře indentifikovat, stáli na kraji chodby a líbali se. Možná to byla romantická chvilka, ale to jen do té doby, než se z druhé strany chodby vyřítila profesorka Přeměňování, a když vzduch prořízl její rázný hlas oba dva od sebe se škubnutím odskočili.

"Co to...Pane Longbottome, slečno Fortescue?" zeptala se profesorka zaraženě a nechápavě koukala na dva studenty, kteří se teď tvářili nadmíru nevinně.

"Omlováme se paní profesorko, když mi jsme něco z toho, o čem jste nám povídala ve Velké síni, museli vyzkoušet." vysvětlil jí Frank a oba dva zmizeli profesorce z dohledu.

Tohle bude ještě zajímavý rok, pomyslela si Lily a zamířila k nebelvírské společenské místnosti.