Exchange

2. So many boys

,,Emmo, pochop to. Já nemůžu řídit příjezd nějakých zatracených němčourů." Dívala jsem se jí do jasně modrých očí.

,,Zvládneš to. A když ne, řeknu Atkinsonový, že budu další dobrovolník. Něco s tím uděláme." Vzala mě kolem ramen, když jsme kráčely chodbou naší školy. Většinou to tak dělaly školní krásky. Šly po chodbě a všichni se na ně dívali. Každý obyčejný smrtelník jim záviděl i nejmenší maličkost jejich osob posedlých popularitou. A přesně to jsme my dvě nebyly.

,,Ahoj, Melisso." Usmál se na mě Oliver. Nastavila jsem mu dlaň a on mě do ní plácl.

,,Pořád ti prochází ty falešný omluvenky na tělák?" Zeptala se Emma.

,,Proč se mě na to ptáš?" Smál se.

,,Protože tady teď nemáš co dělat." Odpověděla jsem za ní.

,,Díky, Mel. Emma totiž neumí srozumitelně mluvit. Pořád do mě cpe rodičovský rady." Opřel se o skříňky vedle sebe. Emma se ušklíbla a nevšímala si ho.

,,Mimochodem, ten kluk, co ho balíš na tělák chodí. Můžete jít na stadion, trénujeme fotbal." Obrátil se na mě.

,,Oli, já ho nebalím." Odsekla jsem.

,,Jo, ale chtěla bys." Namítl a otočil se. Dívala jsem se na jeho mizející záda a přemítala, jestli si toho všimlo víc lidí.

,,Neboj se, Mel. Stejně s Joshem jednou skončíš." Objala mě Emma kolem ramen a přitáhla si mě k sobě.

,,No jasně." Řekla jsem tiše, ale tak, aby mě Emma jasně slyšela.

,,A když ne, rozdám si to s ním za tebe." Odpověděla s vážnou tváří. Když uviděla můj pohled, rozesmála se. ,,Nemyslím to vážně." Dodala. Odemkla svou skříňku a vyndala z ní několik učebnic. Emma byla hezká. Byla docela vysoká, měla rovné hnědé vlasy po ramena a štíhlou postavu. Nikdo by se nedivil, kdyby Josh chodil s někým, jako je ona.

,,Ani nad tím nepřemýšlej." Zarazila mě. ,,Neudělala bych to. Jsi má nejlepší kamarádka." Usmála se na mě. ,,A navíc nejsem ta "školní kráska"." Posměšně odsekla, když si všimla, jak Jess něco nadšeně vykládala svým dvěma nejlepším kamarádkám. Aby bylo jasno, Jess byla taková ta blonďatá kráva, která patří na každou školu. Jakákoliv škola na světě má jednu Jess. Je to, jako kdyby někdo stiskl "ctrl c" a pak někde kus vedle "ctrl v". Tyhle kopie nám sebíraly hezké kluky. Nikdo jiný. Jen ony. A Josh byl středem toho dění.

***

Klíče jsem hodila na malou skříňku, boty skopla na zem a tašku shodila vedle vysokého zrcadla. Malý rituál.

,,Melisso, neházej tak s tou taškou." Uslyšela jsem mámu z kuchyně.

,,Ahoj." Odpověděla jsem nepřítomně.

,,Slečna Atkinsonová volala. Jsem moc ráda, že se dobrovolně zapojuješ do té akce." Opřela se o rám dveří do kuchyně a usmála se na mě.

,,No jistě." Zeširoka jsem se usmála. ,,Vlastně ona sama mě tam dobrovolně zapojila. Není to skvělý, mami? No řekni, nechtěla by ses starat o bandu němců, který neumí ani slovo anglicky?" Předstírala jsem přehnanou radost.

,,Kdybys jí tak neštvala, neudělala by to." Zasmála se a vrátila se do kuchyně. Následovala jsem ji.

,,Jenže já to nechci dělat. A navíc je tady ta věc s výměnným pobytem." Sedla jsem si ke stolu.