Zombie Apokalypsa. Wait...What?

III. Nováček

 ( Bohužel mi, pár metrů před koncem, z toulce vypadl jeden šíp a spadl jedné z oblud přímo na hlavu. Doháje! ) 

Mezitím na základně z pohledu Ell. 
----------------------------------------------------
"Takže, ty, jsi Evčina ségra, Dominika? " "Uhmm. " odpověděla mi menší holčička. "A, vy, jste asi její dědeček, že? " "Ano, to jsem. Á, ty jsi kdo? " zeptal se mě. "No, já jsem Ell. Na Evku jsem narazila, když běžela pro pomoc. " dořekla jsem a trochu se pousmála. "Doufám, že bude Eliška v pořádku. " vytrhla nás z hovoru Domča. "To já taky. " přitakala jsem. "Já taktéž. " přitakal i jejich děda. "No, co kdybychom se nějak rozptýlili? Třeba si ... " zapřemýšlela jsem, "třeba si zahráli nějakou hru, nebo tak něco. " pokusila jsem se odlehčit atmosféru. "Hmm, porozhlédnu se tu. " oznámil nám děda. Vím, není to děda Ell, ale nějak mi příjde blbé, aby mu říkala jménem, nebo třeba strejdo, tak snad nebude tolik vadit, když to budu psát takhle :). "Dobře, taky se tu po něčem kouknu. " "A co já? " zeptala se Dominika. "Umm, můžeš, " zamyslela jsem se, "můžeš mezi tím najít nějaké místo, kde bychom když tak mohli hrát. " usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Já hledala v jedné části a děda v druhé. "Hele, našel jsem karty. " řekl děda. "Já zase stůl a židle. " pyšnila se Domča. Karty jsem zamíchala a rozdala po čtyřech. "Ha! Bereš dvě! " zakřičela s úsměvem Domča. "Nene! Berete čtyři! " "Ále, houby. Domča bere šest. " řekl vítězně děda. "To není fér! " zakřičela Dominika a začala si brát svůj příděl karet. Když si brala pátou kartu, někdo zaklepal na dveře. "Kdo to může být? Evka by přece neklepala. " zamyslela jsem se nad tím. Klepání se ozvalo znovu, ale o něco naléhavěji. "Mám jít otevřít? " zeptala jsem se těch dvou. "Pochybuju, že ty příšery umí klepat. " Znovu se ozvalo klepání. "Pomóc! No tak! Tak přeci otevřete! " ozvalo se ubrečeným hlasem. "Už jdu! " Otevřela jsem dveře, danou osobu vtáhla dovnitř a hned za námi zavřela a zamkla. "Uff! To bylo těsný. Díky. " usmála se na mě, ještě pořád s trochu vystrašeným výrazem. "Jo, to bylo. Není zač ... " Nojo, ale ona mi neřekla, jak se jmenuje. Odmlčela jsem se a jen na ni tupě zírala. "Áá, pardon, já se zapomněla představit. No ono na to taky nebyl moc čas, " zasmála se, " jsem Anet. " usmála se a podala mi ruku. "Těší mě, Anet. Já jsem Ell. " nabízenou ruku jsem jí stiskla a lehce s ní potřásla. "Také mě těší Ell. " řekla ještě pořád s úsměvem na tváři. Dovedla jsem ji na místo, kde čekali děda s Dominikou. "Tohle je Dominika, je to sestra Evky, která šla hledat jídlo, ale už je to nějaká doba a ona se ještě nevrátila. " "Těší mě Dominiko. Doufám, že se brzy vrátí. " ustaraně se na ni usmála. "Také mě těší. " odpověděla Dominika. "Jo, to doufáme my všichni. " řekl děda a položil nám ruce na ramena. všichni jsme se na sebe dívali. Pak jsem ale neodolala a zeptala se, : "A co tě sem k nám vlastně dovedlo, Anet?"  "No, utíkala jsem před těmi stvůrami, pak uslyšela vaše hlasy, a tak jsem na vás začala ťukat. Bylo to vážně o fous, ty potvory mě málem dostaly,  nebejt vás, skončila bych na cucky. " Na cucky. Stejně jako skončila Evky a Dominiky babička a pánova manželka. Je mi jí hrozně líto, musela to pro ně bejt velká rána. "Ještě jednou vám hrozně moc děkuju. " řekla a uslzenýma očima těkala z jednoho na druhého. Ani nevím proč, ale obejmula jsem ju. 

------------------------------------------------------------
Tahle kapitola je dost o ničem, jelikož mě nějak nenapadalo pokračování. Snad vám to moc nevadí. Zítra se snad můžete těšit na další kapitolu.

EliEvka
-----------------------------------------------------------------------