Příběh podle skutečné události ...
Byla jednou jedna malá holčička a ta neviděla noty , ale slyšela je...
Plný sál . Moje srdce se málem zastavilo , byla jsem malá holčička. Ale byl tu jeden problém , byla jsem slepá . Narodila jsem se tak a žádná operace mi nepomohla . Ale přesto jsem na piano hrála jako anděl . Lidé se mě často ptali , jak je možné že nepotřebuju noty . Skoro každý ví , že když někdo nepoužívá nějaký smysl , tak se mu zdokonalí víc smysl jiný . V mém případě jsem neviděla , ale zlepšil se mi sluch . Bylo to nemožné . Pamatuju si , když jsem byla malá , že jsem spávala pod klavírem a moje maminka mi hrávala . A já poslouchala a poslouchala . Výhoda být slepá je ta , že si všímám věcí , jakých ostatní ne . Mít před sebou noty . Mám vždy pocit , že mě šimrají po celém těle . Já vím , jsem zvláštní , ale je to pocit k nezaplacení . Když jsem šla na podium , tak jsem nepotřebovala slepeckou hůl , ale šla jsem za takovou „sílou" . Byl to klavír , sedla jsem si za něj a začala hrát ...
Bylo to od srdce a dala jsem do toho i duši . Po skončení představení jsem slyšela , jak lidé tleskali a mezi tím hlukem jsem uslyšela dětský pláč . Moje vystoupení rozplakalo malého chlapce . Měla jsem krásný pocit a byla jsem šťastná . Teď je ze mě slavná pianistka . Sice jsem slepá , ale šťastná ...
Proto vám poradím jednu radu , jděte si za svým snem , ať už vás tíží cokoliv ...
