Egoista a Workoholička (Tom Hiddleston FF)

Večeře

Ještě v ten večer u Carly doma

Když jsem přišla domů Scarlett na mě chrlila plno otázek ohledně Jamiho. Vykládála jsem ji jak dobře jsme se bavili, že byl ke mě milí, dokonce máme i pár společných zájmů, jakou jsou třeba knížky. Podle ní se tím zabívám až moc do podrobna. Pak jsem se šla osprchovat a lehnout si. Ale usnout mi moc nešlo asi protože jsem musela myslet na jeho dokonalé tělo, které jsem mohla držet během jízdy na motorce. Tak jsem nechala svou mysl pozvolna unášet až  se mi konečně povedlo padnout do hlubokého spánku.

Ve stejnou dobu u Toma doma

Včera přijela Lucy, vyzvedl jsem ji na letišti, pak jsme šli na oběd a zbytek dne jasme strávili v postely a milovaly se. Teď ležím vedle ní a nemůžu usnout. Věděl jsem, že Lucy není nějak moc chytrá, teď mi přijde jako nudná, hloupá blondýna, jako bych ji celou dobu viděl v mlze a ta teď zmizela. Nikdy jsem si toho předtím nevšiml, ale od té doby co jsem potkal Carly Sloanovou, nemůžu na ni přestat myslet. Vím že dokáže být nesnesitelná, otavná a mít vždycky poslední slovo, ale přitom mě k ní něco táhne. Potřebuji ji držet v náručí, objímat, cítit její vůni, kůži po které bych ji mohl líbat. Musím ji získat, musí být jen moje.

Druhý den odpoledne u Carly doma

Když jsem ráno vstala, tak jsem si byla zaběhat, když jsem přišla o brusle. Většinu dne trávím se Scar. Pomáhám ji s některými replikami a ona mě trochu s papírováním. Krátce po obědě mi zavolá Jamie, že nestihne dojet v čas kvůli práci. Trochu se opozdí a kolem sedmé by mohl dorazit. Prý mám čekat nějaké překvapení, moc se těším a jsem zvědavá. Ale přijde mi, že Scar je zvědavá víc než já.

"Car, jestli se dneska čirou náhodou nevrátíš domů..." na co ta ženská zase myslí "nebudu ti nic zaslívat, ale nezapoměň být v 8 ráno ve studiu na natáčení."

"Jasně ségra, řekla bych, že mě budeš mít ještě dneska spíš v deset doma." řeknu ji se smýchem

"No, uvidíme." řekne škodolibě a dál už to raději neprobíráme.

Carly se pomalu chystá na večer

Nevím co má Jamie v plánu, tak se obleču normálně. Mám na sobě jeany, tričko s dlouhým rukávem (a velkým výstřihem), na nohou mám svoje oblíbené tenisky. Vlasy si nechánvám ledabile rozpuštěné. Podle Scar bych se měla oblíct do uplích šatiček a vzít si boty na podpatku (v kterých umím stěží chodit).
U dveří slyším zvonek. Za dveřmi stojí Jamie.

"Ahoj" pozdravím ho s úsměvem

"Ahoj" nějak divně se na mě dívá

"Jsem špatně oblečená na večer?"

"To ne, jen jsem čekal něco jiného." řekne jen tak ledabile. Nečekala jsem to, ale trochu mě to ranilo.

Řeknu jen:"Aha" nechci zkazit dnešní večer. Vidím, že přijel na motorce. "Nepojedeme mojím autem?" navrhnu s nadějí, že ho s ním oslním.

Nevěřícně si ho prohlédne "Myslím, že bude bezpečnější jet mojí motorku, než tímhle vrškem."

To mě celkem dost vytočí, mám chuť se vrátit domů a zabouchnout mu dveře před nosem. Z hluboka se nadechnu. Dám mu ještě jednu šanci, kvůli včerejšku, kdy jsme si tolik rozuměli.
"Dobře, pojedem?" zeptám se.

"Jasně." řekne a oslní mě zářivým úsměvem. Podá mi přilbu, kterou si nasadím.

"Kam vůbec pojedem?" ptám se

"Nech se překvapit." řekne tajemně.

Jedeme kousek za město. Cesta je široká a jsme na ní samy. Najednou zahne na úzkou polní cestu a zastaví. Všude je ticho a tma.

"To už jsme tady?" mám pocit jakoby mě tady měl znásilnit a zabít. Docela se bojím

"Skoro." z kapsy začne vytahovat kus látky. "Nevadí když ti závažu oči?"

Zakroutim hlavou, furt man celkem strach. Otočim se k němu zády a on mi zaváže oči. Pak mě chytí za ruku a vede mě cestou, kterou nevidím.

"Už jsme tady, můžeš si sundat ten šátek." jak řekne tak udělám. Chvíli vidím všechno rozmazaně. Proměnu si oči a uvidím tu krásu. Jsme na malém plácku obklopení přírodou. Předemnou stojí stůl s připravenou večeří pro dva. Všude na stromech jsou zavěšena malá světýlka, která to tady osvětlují a dělají příjemnou atmosféru. (viz. obrázek)

"Je to nádhera." vysoukám ze sebe. Nikdo pro mě nic takového v životě neudělal.

"Jsem rád, že se ti to líbí." usměje se na mě a zase dostávám pocit, že je vše dokonalé. Vezme mě za ruku. Vede mě ke stolu, kde ji pak pustí. Odsune židli na kterou se posadím. Posadí se naproti mě a začneme spolu konverzovat na různé témata. Probíráme jeho práci aji tu mou, která se mu zdá zajímavá. Nevím jestli k němu něco cítím, jen vím, že v tu to chvili  jsem šťastná. Na malou chvíli se za sním a přestání ho poslouchat. Vím že něco říká, ale význam těch slov mi uniká.

"...od té doby jsem Lucy neviděl. Carly, poslouchala si mě vůbec?" to mě vyvede ze zasnění

"Promiň, o čem jsme se to bavily?" omluvně se na něj usměju.

"To je v pohodě." oplatí mi úsměv. "Ptala jses proč nemám přítelkyní. Měl jsem ji v Americe, ale kvůli práci jsem se přestěhoval sem a vztah na dálku mi přešel těžký, tak jsme se rozešly."

"To je mi líto." myslím to upřímně

"Už je to za mnou, ale co ty? Jak to že taková krásná dívka nemá přítele?" zeptá se

"No, ehm já moc nechodím mezi lidi a většinou mi vztahy moc dlouho nevydrží, protože moc pracuji."

"Tak to jsem rád, že nás tvoje sestra seznámila."

"To i já." trochu se oklepu, protože se ochladilo.

On si všimne moji redakce "Nechceš zajít ke mě? Jestli teda chceš, nechci na tebe moc tlačit."

Známe se teprve dva dny a zítra musím do práce, ale taky nechci celý svůj život prožít v celibátu jako nějaká jeptiška pohlcená jen svou prací. "Půjdu, ráda." řeknu a zahledím se do jeho očí.

Potom tohle krásné místo rychle opouštíme. Jamie bydlí v centru města. Jeho být je ultra moderní a chladný, ale zbytek nemám šanci prozkoumat, protože přitlačí moje tělo ke zdi a začne mě vášnivě líbat. Je dravý a plný chtíče. Ztrhne ze mě moji bundu a já mu servu jeho tričko. Konečně mužů vidět jeho vypracované břicho, kterého se ihned dotýkám. Chytne mě za zadek přičemž svoje nohy obmotám kolem jeho těla. Nějak se přemistíme do jeho ložnice, kde ze mě sundá i zbytek oblečení a hodí mě na postel.Nemilosrdně do mě vnikne až mi z úst unikne výkřik. Chytne obje moje předloktí, přičemž mě přišpendlík postely až se nemůžu pohnout. Přiráží čím dál víc a já si to maximálně užívám. Nakonec oba vyvrochlíme a vyčerpáním usneme.