V autě jsem měla možnost přemýšlet o tom chlapci. 'Opravdu jsem to příjmula?' hnalo se mi hlavou, nebo 'kdo to vlastně byl?'. Ale nedělalo mi to moc starosti, spíš to bylo o to lepší.
Ten tajemnej kluk, vlastně už si moc nepamatuju jak vypadal, mám na tyhle věci většinou strašný okno, byl fakt moc milý.
Za nedlouho jsme dojeli. Rodiče říkali, že cesta bude trvat něco přes hodinu, ale pravda byla jinde. Za necelých třicet minut jsme tam byli.
Dům byl úchvatný, jako z pohádky. Renesanční stavba vysoká asi třicet metrů, krémová barva lemovaná tmavěmodrou, a také ohromné dveře se zlatým zdobením.
I přes to, že jsme přijeli tak brzo, ples už byl v plném proudu. Přivítali nás. Následně jsme si odložili a hned mě někdo vyzval k tanci. Jak už jsem říkala, tančit neumím, ale co už. Byl to on. Díval se na mě, ale ne jako včera. Dneska to byl velmi jistý pohled. Vedl mě, a já jsem přesně věděla co mám dělat.
„Doufám že se bavíš" řekl po chvíli když jsme přestali tančit.
„Ano" odpověděla jsem a čekala co bude dál. Díval se na mě. Vypadal nesmírně sympaticky.
„Chtěl bych ti něco ukázat", ukázal na dveře od zahrady, chytil mě za ruku a vzal mě ven. 'Já možné že bych se zamilovala do neznámého člověka, co mi skoro nic neřekl?' Tyjo, vážně se mi líbí. Když jsme vešli do zahrady, vyrazilo mi to dech.
Bylo to tu jako v nějakém romantickém filmu. Šli jsme do altánku po cestě lemované nejrůznějšími květinami. Altánek byl celý bílý a květiny mu také nechyběly.
Bylo zvláštní že je léto a už byla takhle brzo tma. Obloha v tu chvíli byla překrásná. Posetá hvězdami jako nikdy. Měsíc byl vidět taky. V dáli na zahradě byly vidět pohybující se světlušky, z dálky jsou opravdu roztomilé. V altánku byl třpytivý lustr a zářil velmi příjemným světlem.
Sedli jsme si na lavičku. Pořád mě držel za ruku. I přes to, že jsme seděli vedle sebe, byli jsme prakticky naproti sobě, protože jsme na sebe byli natočení.
„Páni, je to tu úchvatný!" vyšlo že mě.
„Díky, jsem rád že se ti tu líbí", a vzal mě i za druhou ruku.
„Vážně ti to moc sluší "dodal a naklonil se ke mě. 'Tyjo, to jsem fakt nečekala. Musím se uklidnit. On je tak krásný. Wow..' pomyslela jsem si a naklonila se taky. Naše oči se zavíraly. Věděla jsem, že už zbývá malý kousek k jeho rtům. On se ale odtáhl. 'Celkem trapas..'
„ nechceš si zatančit?" vlastně ani nečekal na mojí odpověď. Stoupl si a mě vytáhl s sebou.
„Ale není tu hudba"
„Ajo, no jo, na to jsem nepomyslel" a v tu chvíli začala hrát hudba, nevím odkud, ale slyšela jsem ji. Dal mi ruce kolem pasu a já jemu svoje okolo krku.
„A co že jsi mi to chtěl ukázat?" zavtipkovala jsem, protože ten altánek byl okouzlující sám o sobě.
„No, ještě na to není čas" začal, aniž bych to čekala „ale zatím tu máš tohle" dal ruku za záda a od nikud vyndal růži. Byla krásná.
„Děkuji. Kde jsi ji.."
„Kouzlo"
Zdálo se mi, že ho znám už dlouho, ale nevím odkud.
„Chceš vidět další?"
„Ano prosím" odpověděla jsem bez váhání.
„Tak zavři oči"
Vím, že mě chvíli vedl po cestě, po které jsme přišli. Potom ale netuším kudy jsme procházeli. Zem byla všude příjemně rovná a ve vzduchu byla cítit vůně květin.
