YOUTUBE není nic pro MĚ (Dokončeno)

Jedeme domů! :)

*** pohled Vadima***
"Co že?" zeptal jsem se zmateně.
"T-t-trn r-r-ukopi-s " řekla Anet a ukápla jí slza. Zničeho nic k nám do pokoje vtrhla zase ta blonďatá sestřička." Za půl hodiny jdete domů!" křikla na nás povíšeně. "Ale ti mi budeš chybět kulíšku" začervenala se na Váďu. To už jsem se prostě musela zasmat. " A čemu se směješ ty?!" křikla na mě naštvaně. "Tobě" vydala jsem ze sebe během záchvatu smíchu.
Naštvaně zabouchla dveře.
Pomalu jsme se všichni začali balit (what?) což trvalo asi tu půl hodinu.
Měl pro nás přijet Matůš, ale místo něj pro nás přijel Martin s Peterem. Honza si šel vlastní cestou, ale řekl že nás do chaty příjde nevštívit.
***pohled Anet***
Asi 10 min. Jsem se hádala s Vadimem kdo pojede v předu. Samozdřejmě on vyhrál protože Martin řekl, že kdybychom nabourali, tak může Vadima dát na sedadlo řidiče , aby neměl sám problém. Na to jsem prostě musela souhlasit. Vadim si jen uraženě sedl na místo spolujezdce.
Já seděla vzadu s Peterem(169 slov..náhoda? Nemyslím si..xD)který se choval jako kdyby si něco šlukl. A navíc, když přijeli tak měl něco bílého pod nosem. Ale on se vymlouval na to že měl buchty , posypanou cukrem. Jasněě.. To mu tak budu věřit že? :D
Po asi půl hodině cesty nám Martin začal zpívat skákal pes xD.
Řeknu vám... V tom autě to bylo jako v koncentračním táboře. Jenže nás nezabíjel plynem, ale písní. A to bylo ještě horší. (Omlouvám se , ale ono se to sem tak hodí, vím že v těch táborech to bylo horší, a mám k tomu úctu)
Asi po dvouch hodinách jsme konečně dojeli do chaty. Všichni jsme byly happy jak dva grapy.(what?:D )
Jenže Matúš nikde nebyl. Prohledali jsme celou chatu, ale nic. Co když se mu něco stalo?