Tristan (Mpreg, hybrid)

Prazvláštní týpek 15

Od pondělního večera jsme do čtvrtka sehnali necelé čtyři tisíce, přesně tři tisíce šest set dvacet osm liber. Vybrali jsme všechny naše kasičky, dokonce i tu Jamieho, který zrovna nesouhlasil, ale taťka ho přesvědčil, že je to důležité a že mu vrátíme dvojnásobek. Taťka vybral dva a půl tisíce z účtu, na který nám otec skoro každý týden posílal peníze na jídlo a na běžný provoz, když s námi zrovna nebyl doma, takže jsme začali s vyjídáním domu, protože na účtě už nic nezbylo.

Chyběl mi tisíc čtyři sta, ale ani jeden z nás už nevěděl, kde peníze vzít a proto jsme se rozhodli zavolat Olivii, kamarádce taťků, aby nám půjčila, ale na mé přání jsme jí nemohli nic říct. Jamie o mám těhotenství nevěděl.

„Jamie, půjdeš si nahoru hrát se Zaynem, Olivií, Charlotte a malým Eddiem ano?" oznámil taťka bráchovi, co bude po večeři dělat.

„Charlotte je hloupá a Eddie mimino," zaúpěl Jamie, trucovitě si podepřel bradu rukou a nadále nohama kopal ve vzduchu, když seděl na barové stoličce.

„Charlotte není hloupá," okřikl ho taťka a zuřivě míchal omáčku, aby se mu nepřipálila, „je jenom maličká, vždyť je jí pět let. Choval ses stejně, když jsi byl takhle velký."

„Nene." Nesouhlasně zakroutil hlavou Jamie a nenápadně užíral z tácu s okrasně nakrájeným ovocem, se kterým jsem se dělal půlku odpoledne od chvíle, co jsem přišel ze školy.

„Charlotte si s vámi chce taky hrát," rychle vysvětloval taťka.

„Všude tahá tu plyšovou potvoru a my si musíme hrát i s ní." Jamie nafoukle našpulil rty.

„Musíme tady něco vyřešit, Jamie," promluvil jsem a pospíšil si s krájením jahod na dezert. Tommy šlehal krém.

„Fajn, ale o Eddieho se starat nechci," zamručel. Čekal jsem, že nebude chtít dávat pozor na tříletého chlapečka, který se opravdu choval jako slov v porcelánu a všechno si musel osahat.

„Chceš, abych nahoru poslal i strejdu Eddieho?" naštvaně se ho zeptal taťka a Jamie sebou při změně hlasu úplně trhl.

„Tak jo," rezignoval nejmladší z nás.

„Kdy přijedou?" zeptal jsem se, abych odlehčil situaci, i když časový skluz zrovna nepomáhal.

„Za půl hodiny," odvětil a sklouzl pohledem na Jamieho. „Kruci, Jamie, řekl jsem ti, ať ty banány oloupeš a nakrájíš, nechtěl jsem, aby sis s nimi hrál."

„Zayn nepřijde, že ne?" ujišťoval jsem se s obavou, protože kdyby Zayn přišel, z celé akce by sešlo, jelikož by vše vyslepičil otci ještě za tepla.

„Olivia říkala, že bude pracovat s Maxem dlouho do noci," odpověděl mi a nechutí v hlase. Max byl prazvláštní týpek, který se ukazoval v médiích ještě častěji než můj otec nebo strejda Zayn, protože to byl děvkař první třídy a jeho jméno se skloňovalo v nejednom rozpadu manželství. Taťka ho upřímně nenáviděl, ale když k nám přicházel na zkoušky nebo na večeře, vždy byl vítán a všichni jsme se chovali nejlépe, jak jsme uměli. Taťka byl však z jeho přítomnosti nesvůj a v posledních letech jsem i zpozoroval, že otec si taťku v Maxově přítomnosti také držel blízko sebe nebo ho aspoň musel mít na dohled. Možná to bylo kvůli hloupým poznámkám, které na něj Max směřoval, ale nikdy jsem se neodvážil zeptat. Přišlo mi to příliš osobní.

„To je dobře," zareagoval jsem a konečně dokrájel jahody, které jsem následně nandal na Tommyho krém, mezi Jamieho banány.

V patnácti minutách volného času jsme se všichni převlékli do čistého oblečení a na taťkovo svolení jsme se nemuseli slavnostně obléknout do sladěných obleků, na kterých si taťka při větších večeřích zakládal.