Čtyři vládci, Čtyři živly

I.NORMÁLNÍ ŽIVOT

Ahojky!
Tady je první kapitola. Snad se Vám bude líbit. :)
A kdyžtak prosím nějaký ten komentář...díky ;)
-
-
-
Ach jo...zase ta blbá matika...Utíkám rychle do třídy, abych stihla hodinu a učitel zase nevyváděl. Jen tak tak jsem ji stihla. Rychle jsem si připravila, stoupla si a pak si zase sedla, když učitel přišel. ,,Tak dnes budeme dělat kružnice vepsané a opsané.'' OK. To ujde. Kružnice mi vždycky šly. ,,Připravte si pravítka, OŘEZANÉ tužky, nechci vidět žádná kopyta, kružítko a nastartujte mozek." No, takže tužku si ještě musím ořezat, pravítko vyhrabat z tašky a kružítko...no do prčic...já jsem ho nechala doma! ,,Pane učiteli? Já bych se chtěla omluvit, že nemám kružítko." ,,No tak to tu můžete jen sedět a nic nedělat, když nemáte kružítko a chcete dělat kružnice. Ale aspoň si to tam načrtněte a dělejte s námi úlohy z učebnice." Tak. A teď se jdeme ponořit do mého šíleného světa myšlenek. Kdybych mohla mít nějakou schopnost, kterou ostatní nemají, která by to asi tak byla? No...asi možná... ,,CLAIR WILSONOVÁ?! VNÍMÁŠ MĚ VŮBEC?" ,,Promiňte, pane učiteli. Zamyslela jsem se." ,,No tak se radši zvedni a pojď přemýšlet k tabuli nad další úlohou." Kruci. ,,Jaká byla, prosím, úloha?" ,,No to si děláš legraci, Clair?" No jasně. ,,Ne, nedělám, pane učiteli." ,,Clair Wilsonová, máš poznámku za nepozornost v hodině." No bezva! S mlčením jsem sklopila hlavu a odešla do své lavice. Do konce hodiny jsem jen mlčela a koukala do sešitu a dělala si náčrtky.

,,Co to, prosimtě bylo, Clair?" zeptala se mě moje kamarádka Jess. ,,No já nevim. Však víš, jak se někdy zamyslim." řekla jsem. Pak byla už jen fyzika. No pane bože. Tu jen tak nemůžu ignorovat. Nějak ji prostě musím přetrpět.

Po fyzice jsme šly já a Jess na oběd. YES!!! KONEČNĚ!!! ,,Ty, Jess, nevíš co je k obědu?" Jess zakroutila hlavou a řekla: ,,Nemám tušení. Mrknu se na lístek." a zmizela v jídelně. Když se vrátila s protáhlým obličejem pomyslela jsem si: Ajajaj... A Jess jen otráveně řekla, že je čočka na kyselo a k tomu párek. No...TO SI ZE MĚ DĚLAJ SRANDU!!! Tak jsem se otočila a šla jsem pryč. Nesnáším čočku! Jess za mnou běžela a křičela: ,,Počkeeeeeeeej! Kam letíš!" Nestačila mi a já jsem vrazila do třídy a vzala jsem si svou školní tašku a Jess mě mezitím dohnala a chtěla se mě na něco zeptat, ale já na ni hned vyštěkla: ,, CO JE FURT?!" A pak jsem vyrazila pryč ze třídy. Ona tam jen zůstala stát ve třídě a já jsem slyšela, že se rozbrečela. Najednou mi došlo, jak jsem na ni byla zlá. Ale neměla jsem sílu jít tam a omluvit se jí. Utekla jsem na holčičí záchody, kde jsem byla, bohudík, sama. Tam jsem se rozbrečela já. Zkryla jsem si obličej do dlaní a začala jsem brečet ještě víc.