Drowning |L.S. story

Transparent (Průhledný)

"Prober se Harry. Prober se už...." Stál stále na tom samém místě, kapuce mu kryla obličej. Natáhl ke mně ruku a když už jsem chtěl začít křičet o pomoc, pohladil mě po tváři. Pak ještě chvíli stál a nakonec zase tiše odešel. 

Probudil mě Louis. Cloumal se mnou a rozrušeně šeptal.

"Co se děje Lou?" Posadil jsem se a protřel si oči.
"Přišel jsi o snídani. Přinesl jsem ti jablko. Jako pro Sněhurku. Měla bílou pleť. A všude byl sníh...sníh......" Otočil hlavu k oknu a já si smutně povzdychl. Zase se ve svých myšlenkách ztrácel.

Seděl jsem v zimní zahradě mezi velkými kaktusy a četl si Jámu a kyvadlo. Když si ke mě přisedl Zayn.
byl jsem velmi překvapený. Nechápejte mě špatně, Zayn a já jsme mezi sebou nic zlého neměli. Ale nebyli jsme ten typ přátel, co by si jen tak o něčem sami povídali.
"Dlouho jsi spal." Poznamenal a vytrhl z nejbližšího kaktusu jeden velký trn se kterým si začal mezi prsty hrát.
"Nebylo mi dobře. Kvůli včerejšku." Pokrčil jsem rameny, načež mezi námi zavládlo ticho.
"Zhubl jsi." Promluvil znovu po několika minutách. Na to jsem neodpověděl jsem. Neměl jsem co. Oba jsme na tom byli stejně.
Po další pohodlné chvíli ticha mi vzal pravou ruku a položil si ji k sobě do klína. Trnem mi začal přejíždět po kůži a vytvářet na ní celkem hluboké a spletité škrábance. Cukl jsem sebou a sykl jsem bolestí.
"Všichni se báli, že se už neprobudíš." Pokračoval jako nic.

Ničemu jsem nerozuměl. Po Andym už se několik dní nic nedělo, všude byl relativní klid. Povzdechl jsem si, oblékl si mikinu a vydal se do jídelny na večeři. Louis i Liam už seděli u našeho obvyklého stolu a povídali si o něčem, čemu jsem já nerozuměl. Vyzvedl jsem si své jídlo a sedl si k nim. Louis se na mě usmál a položil mi dlaň na stehno. Zčervenal jsem a v tichosti jsem začal jíst.

Všichni jsme seděli ve společenské místnosti a hráli jsme jakousi hru, při které se opakovala slova. Nevnímal jsem. Než se ozvala obrovská rána a křik. S trhnutím jsem se otočil a strachem mi ztuhlo tělo. Muž v té samé černé mikině jakou měl vrah Andyho držel pod sebou na zemi Louise, který zoufale lapal po dechu a snažil se ho ze sebe shodit. Jakmile mému tělo došlo, co se děje, rozběhl jsem se k nim. Skočil jsem na muži na záda a chytl ho pevně kolem krku. On mne ze sebe ale shodil a kopl do mě, že se mi zatmělo před očima. Pak najednou křik ustal a Louis se přestal bránit. Zatřepal jsem hlavou abych se zbavil rozlévající se temnoty a zahlédl jsem, jak muž v černém vytahuje Louisovi z hrudi ostrý lovecký nůž. Louisova hlava se svezla do strany. Z úst mu tekl tenký pramínek krve a oči měl otevřené, ale mdlé, jako kdyby v nich byla mlha. Zalapal jsem po dechu a křičel jsem. Křičel jsem ze všech sil. To už ale muž v černé stál nade mnou. Kapuce mu spadla a přede mnou stál Zayn. S rudými tvářemi. Dýchal pusou a starostlivě si mě prohlížel.
"Harry.."natáhl se ke mě, to jsem ale slyšel už jen z dálky protože se mi zavíraly oči.

"Harry..." Víčka jsem měl těžká jako z olova. V hlavě mi pulsovalo. Kolem těla jsem cítil velký tlak. Pálil mě hrudník a špatně se mi dýchalo. Když jsem otevřel oči, oslnilo mě světlo a tak jsem je zase rychle zavřel.
"Harry..?" Ozval se jiný hlas, tentokrát mnohem hlasitější. Ztěžka jsem polkl, měl jsem strašně sucho v krku. Několikrát jsem zamrkal, to už se světlo nezdálo tak jasné.
"Louisi..?" Zachraptěl jsem, když jsem poznal, kro se nade mnou sklání a drží mě za ruku. Šťastně se usmíval a tiskl si mou dlaň k tváři.
"Harry.." Ozvalo se znovu na druhé straně. Pomalu jsem otočil hlavu a strnul jsem.
Seděl na židli, s kruhy pod očima. V kožené bundě  a rozcuchanými vlasy.
Zayn.

Mornin' everyone!
Máme tu Valentýna (už 30 minut!) a já se rozhodla, že je správný čas pro předposlední díl.
Já vím, já vím, pauza to byla strašně dlouhá, ale Vy mi odpustíte, že? *smutný pohled*
Like allways, moc by mě potěšila vaše zpětná vazba v komentářích, a možná by jste k ní mohli přidat i hvězdičku..?
w love,
xx Nik