Zombie Apokalypsa. Wait...What?

IV. Výprava

Aooooy. Omlouvám se, že jsem dlouho nevydala novou kapitolu, ale EliEvka si zapomněla ve škole poznámky. Tak ale už dost kecání a jdeme na to Enjoy ^-^

(Na základně z pohledu Ell.
---------------------------------------
"Ještě jednou vám hrozně moc děkuju. " řekla a uslzenýma očima těkala z jednoho na druhého. Ani nevím proč, ale obejmula jsem jí.)

Z pohledu Evky
----------------------- 
Co teď? Začala jsem se tisknout ke stěně, když jsem na něco narazila. "To se bude hodit! " ušklíbla jsem se. Ve chvíli, kdy se zombie začal koukat nahoru se naše pohledy setkaly. Jako bych ty oči od někud znala. Z nenadání se po mně ale ten zombie začal sápat, tak jsem neváhala a pustila mu to, co jsem našla, na hlavu. Přesněji to bylo pětikilové kladivo. Skácel se k zemi a já mohla pokračovat v cestě. Slezla jsem z lešení a uviděla Nonstop obchod, stojící pár metrů ode mě. Proplížila jsem se až k obchodu a zjistila, že je otevřeno. Otevřeno bylo kvůli vyraženým dveřím. Zajímalo by mě, co se tu mohlo stát. Sáhla jsem na kliku, ani nevím proč, ale ... 

Vydina

---------------
"Naschledanou, přijďte zas. " řekl prodavač. "Děkuji. Naschledanou. " usmála se paní, která tu nakupovala. "Áááá ... " uslyšel prodavač. "Co sed děje ?" křikl a vyběhl ven. To co uviděl bylo hrozné. Skupiny zombie trhaly a žraly lidi za živa. "Paní! Honem! Pojďte se schovat! " zakřičel na tu paní. Ta se poté, jen co se probrala z tranzu, rozběhla do obchodu a prodavač za nimi zamkl. Po chvíli horda zombie vyrazila dveře a rozbila okna. Poté už jen ... 

Realita

-------------
"A-Ale. J-Jak j-j-je t-to m-m-možné? " stála jsem s udiveným a zároveň vyděšeným výrazem. Oči mi těkaly z ruky na kliku, z kliky na ruku. To se opakovalo do té doby, dokud jsem znovu nesáhla na kliku a ... Nestalo se nic. "C-Co? T-To není možné! " křikla jsem a zkoušela to znovu a znovu. "Ale jak to, že to před tím šlo a teď ne? " vztekala jsem se. "To je jedno, asi jsem se z toho všeho pomátla, nebo ... " Zajímalo by mě, co se tu mohlo stát. Sáhla jsem znovu na kliku a ono se to zopakovalo. Udělala jsem to ještě několikrát, abych se přesvědčila, že jsem ze nezbláznila. "Páni, to je ..., " nevěděla jsem, jak to popsat. "To je vážně boží a děsivé zároveň! " řekla jsem s úšklebkem. "Jo, ale teď bych měla vzít to jídlo a vrátit se. " zamumlala jsem si. Nejdřív najít něco, do čeho bych to mohla dát. Vešla jsem do obchodu a můj pohled padl na dveře, na kterých bylo napsáno VSTUP PRO ZAMĚSTNANCE. Tak jsem je otevřela, a šla dovnitř. "Super! Je tu batoh, a to hodně velkej, tam se toho vejde. Jo, bude to sice něco vážit, ale někdo se o jídlo postarat musí. " řekla jsem s úsměvem a popadla batoh. Šla jsem zpět do 'obchodní zóny' a začala do batohu dávat ovoce, zeleninu, nějaké ty instantní polévky, konzervy a tak podobně. Vím, mohla jsem to napsat zkratkou, ale né všichni se v nich orientují. Já se taky v některých nevyznám :"D. Měla jsem štěstí, že fungovala elektrika, tak jsem mohla vzít i nějaké mražené pizzy, filé a tak dále. Batoh byl opravdu těžký, přidala jsem tam i pár hrníčků a talířů plus jednu malou pánvičku a menší hrnec. Hmm, nechce se mi to tu nechávat, někdo by mohl mít stejný nápad, ale co, nemůžu být tak sobecká, ostatní co přežili taky potřebují jíst. Vyšla jsem z obchodu a vydala se stejnou cestou zpět na základnu.

------------------------------
Tak jo, další část konečně tu. Vážně se moc omlouvám, ale jelikož do školy dojíždím, tak jsem si pro ty zápisky nemohla dojít. Snad se vám to líbí a budu ráda za každý feedbach. ^-^

EliEvka
---------------------------------------------------------