Story off one normal girl

1.

"Chaar!" Zakřičí táta ze zdola a já vím že už je čas.Čas na to abych popadla své kufry a rozloučila se s tímhle domem.Už je to tu zase.Další letadlo plný snobských lidí,cestujících první třídou.Hnusí se mi ta představa že tohle absolvuji už po třicátéosmé.Jistě jsem teoreticky také jedna z nich..jenže já si to nevybrala.Kdyby bylo po mém tak bychom nikam necestovali.Vím že táta musí cestovat za prací,ale když žila máma tak to taky nějak zařídil....No nic musím jít.Seběhnu schody,vejdu do haly a pak rovnou do kuchyně, kde sedí táta se svým macbookem a opět telefonuje.Všiml si že jsem přišla a tak řekl ještě pár slov a hovor ukončil.
"Co to máš na sobě?" Vypustí z pusy asi po pěti minutách zírání na mě
"To, co se mi líbí tati" mám na sobě crootop,legíny a v ruce držím cardigan.
"Takhle se mnou do letadla nepůjdeš.Uvědom si že cestujeme první třídou.pomalu každý ve státech nás zná.Jdi si vzít ty nové šaty od Louie!" Bože můj ..to že vlastní celou firmu Louis Vuitton přeci neznamenná že nebudu nosit nic jiného

Převlečená vycházím z baráku a hledím na Joshe jak dává mé kufry do auta.Josh je něco jako náš komorník a bodyguard v jednom ..je mu asi 30 a je s námi už 9 let..od té doby co s námi není mamka. Naposledy se kouknu na náš bývalý dům a nastupuji do auta,které nás odveze na letiště.

Už sedím v letadle a koukám z okna ..turbulence jsou pro některé lidi vážně nepříjemná věc.Pozoruju lidi v letadle a všichni se tváří jak kdyby mělo letadlo spadnout.Mimo mě..já už jsem na to zvyklá.Pousměju se nad svýmy myšlenkami a dál hledím z okna .Táta sedí vedle mě a opět něco dělá na macbooku.Já si jen vemu svůj ipad,pustím si svůj nový playlist, ktery si vždy vytvářím před odletem a pomalu usínám.

Takže na začátek velmi krátký díl :) postupně budu psát delší ale než se to trochu rozjede a bude jasný děj tak musí stačit tohle :)

Čusčus  *Tee*